Rok co rok čtyři týdny před Vánoci prožíváme advent. Necháváme se unášet kouzlem lidových zvyků a účastníme se liturgických úkonů spojených s tím zvláštním časem. Připravujeme se na příchod Ježíše Krista.

Není to příchod ledajaký. Ježíš tu už přece jednou byl a pak odešel, tak jakýpak další příchod. Vždyť ani loni, ani předloni, ani všechny ty roky předtím nepřišel a pokaždé jsme ho čekali. Má tomu snad být letos jinak?

Bible shraňuje prazvláštní texty. Zpravují nás nejen o událostech, které se před dlouhými staletími odehrály, ale i o jejich paralelách, případně dalších variantách příběhů, které se cyklicky a téměř do nekonečna opakují. Přesněji řečeno, jde o události, s nimiž se opakovaně setkáváme a setkávat budeme až do chvíle, než bude všechno zlo vymýceno. Na zemi pak zavládne Boží království, v němž nikomu nebude nic chybět. Ani smrti už nebude.

Jedním z takových příběhů je příběh Adama a Evy. Odmítli Boha, protože podlehli mylné představě, že by o svém životě měli rozhodovat oni sami a nikoliv Bůh. Otevřeli tím dveře zlu a dobrotivý Bůh se stáhl. Bůh je gentleman a nevnucuje se tam, kde ho nechtějí. Stalo se to jednou a hned na začátku.