Vánoce jsou tady, těžko je přehlédnout. Slavíme je již dobrých 1 600 let, od doby, kdy je v Římě zavedli jako protiváhu k slavnostem Nepřemoženého slunce. Nahrazení proběhlo hladce a úspěšně. Východní část křesťanstva ovšem slavívala narození Páně o svátku Epiphanie 6. ledna. Ano, kdyby se spory mezi náboženskými frakcemi řešily vždy jen posunutím data, bylo by vše více než OK.

Jsou to roztomilé svátky. Pokud nejsme finančně úplně na dně, snažíme se svým blízkým udělat radost, i když není divu, že v tom shonu někdy pořádně vypěníme. Ale nakonec to stejně dobře dopadne a většina z nás bude u stromečku rozněžněle pozorovat tu miloučkou scénku z Betléma s Marií, Josefem a malým Ježíškem v jesličkách. Taky mě to vždy dojme. Ať už jsme křesťané, židé, muslimové, hinduisté, ateisté či agnostici, ta story má prostě hloubku a dotýká se nás všech; z cukrkandlové kamufláže na nás vykukuje drsná realita všedního dne.