Adventní pravdoláskaření
Zdeněk BártaPoté, co Adam B. Bartoš zveřejnil seznam lidí ve službách Pravdy a Lásky, vznikla na Facebooku skupina, která se k těmto nešvarům hrdě hlásí. Autor k ní patří a vysvětluje, co ho na pravdoláskaření tak přitahuje.
Na Facebooku vznikla a rozšiřuje se skvělá skupina lidí, kteří se hrdě hlásí k pravdoláskaření, k té strašlivé, všemi konzervativními veličinami odsuzované levičácko-vaňkovské úchylce. Patřím k této skupině také a pokusím se tady vysvětlit proč.
Jakýsi Bartoš sestavil seznam údajných notorických kverulantů vůči našemu šťastnému budování kapitalistických zítřků a nikdy jinak. Zveřejnil ho kdesi na internetu, někdo to dal na Facebook a pak již to šlo ráz naráz — skupina byla identifikována rozumnými lidmi jako elita národa — nu a my ostatní jsme se začali přidávat, aby nám to nebylo líto.
Jen jsem trvale opatrný, když někdo vyhlašuje vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí jako politický program. Pak to totiž znamená jediné: Politický spor je mravním sporem a v něm jsou nám dovoleny všechny prostředky. V politickém sporu se soupeří o hlasy voličů, v mravním sporu se bojuje do poslední kapky krve - krve vlastní, častěji krve protivníka.
U pravdoláskařů kde o to, že naše politické čachry jsou získáváním ekonomické podpory pro dobrou politiku, kdežto politické čachry druhé strany jsou korupcí, kmotrovstvím a mafiánstvím. Jde o to, že když s námi spřízněná skupina rozkládá nějaký diplomaticky uznaný stát, tak spravedlivě bojují o svou národní identitu a nezávislost, když totéž činí protivníci, tak jsou to separatisté a teroristé. Když politické vězně mučí a civilní cíle bombardují naši spojenci, je to vítězství pravdy a lásky, když to činí druhá strana neospraveldnitelné násilí.
Využívání základního mravního dilematu v politice je v horším případě cynismus zneužívající pro legitimizaci politiky vznešených a krásných citů, v lepším případě jde o tragický nedostatek sebereflexe.
Pane Bárto, proč si myslíte, že ne?