Podnikatel a matematik Karel Janeček se rozhodl rozpoutat pozitivní evoluci. Jako správný matematik má všechno dobře spočítané. Ví, co je smysl života, jaké jednání je racionální, jak má vypadat spravedlivá společnost i to jakým způsobem změnit náš volební systém. A jako úspěšný podnikatel má dostatek prostředků, aby své vize zkoušel realizovat. Jak už název jeho aktivity napovídá, Karlu Janečkovi jde především o rozvoj pozitivního myšlení. Problém, kterému čelíme, popisuje tento matematik takto: „Pochopil jsem, že jsme dobrá společnost, kde většina lidí jedná smysluplně a správně. Naše velká slabina je přílišný pesimismus a zbytečně negativní náhled na ostatní. Většina konfliktů vzniká z chyb v komunikaci a následné eskalace problému.“ Nemohu si v této souvislosti nevzpomenout na jednu pasáž z prvního inauguračního projevu Václava Klause: „Chci přispět k tomu, aby se rozjasnily tváře a aby na nich byl optimistický úsměv, se kterým jde všechno lépe. To je snadné, když se daří, když stát dobře hospodaří…“

Paralela s Václavem Klausem se může zdát nadsazená a v mnoha ohledech asi neplatí, přesto stojí za bližší prozkoumání. Úspěch Václava Klause v první polovině 90. let byl založen na tom, že reagoval na určitou společenskou poptávku. Historik Jiří Suk ve své knize Labyrintem revoluce v souvislosti s Václavem Klausem píše o tom, že se v nepřehledném politickém víření zjevila jiná osobnost, ani bývalý disident, ani bývalý komunista, ale někdo, kdo pochopil, že po krachu marxistické ideologie budou dočasně dezorientovaní lidé hledat sevřenou životní filosofii, která jim umožní orientaci v novém terénu. Václav Klaus podle Jiřího Suka na rozdíl od většiny tehdejších politických osobností disponoval politickou intuicí i politickou filosofií. Málokdo si uvědomoval, že se čeká na silnou osobnost, která nepřehlednou a kontroverzní politiku zjednoduší.