Meritokracie
Jiří SilnýFinanční i politické elity si svou moc stále více podržují nedemokratickými prostředky; instituční zajištění rovnosti přitom zvyšuje bohatství a lepší vyhlídky všech.
Americký novinář Chris Hayes napsal knihu o selhání amerických elit. V týdeníku Die Zeit s ním vyšel rozhovor. První dekády nového tisíciletí podle něj charakterizuje souvislá řada institučních selhání, počínaje skandálem firmy Enron, přes útok na Světové obchodní centrum, chybějící preventivní opatření proti hurikánu Katrina a válku v Iráku až po finanční krizi roku 2008 a následující recesi. Důvěra v politické instituce nikdy nebyla v USA menší.
Jako hlavní příčinu úpadku vidí Hayes selhání ideálu meritokracie, podle kterého by se měli na vedoucí pozice ve společnosti dostávat lidé na základě výkonu, nikoli podle původu. Hayes tvrdí, že dnešní systém odměňuje sice výkon, ale neptá se, jak ho bylo dosaženo, takž často vítězí podvodníci: stejně jako vrcholných sportovních výkonů je dosahováno pomocí dopingu, podobně se chovají i vrcholoví manažeři — podvádějí v zájmu vyšších zisků. I tam, kde nejde přímo o podvody, prosazují se zpravidla jen velmi omezené schopnosti, jako je inteligence redukovaná na chytrost. Ta může být velmi destruktivní, pokud není provázena empatií, soudností a etickou důsledností.
Navíc současné elity dělají všechno pro to, aby si svá privilegia zachovaly a zajistily je svým rodinám a sítím. Elitní školství od mateřských školek po vybrané univerzity je jen jedním z prvků reprodukce nadvlády.
Lze dodat, že stejně tak astronomické náklady na volební kampaň spolehlivě zabrání vítězství třídně nevhodného kandidáta. Americký sen o sociální mobilitě (z čističe bot milionářem) je víc než kdy dříve spíše halucinací.
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/michal-komarek.php?itemid=18040
Doporučuji i diskuzi pod ním. Něco přeskočit, něco promyslet …
Lekci toho, k čemu vede rovnost bez svobody, nám přeci udělil předlistopadový režim. Ten současný to jenom prohodil. A oba svorně končí na naprostý nedostatek sebereflexe a ignoranci starostí o legitimitu. Vždyť legitimita, to je přeci ta svobodně uzavřená a pro každého stejná společenská smlouva o tom, že si vzájemně budeme důvěřovat a konflikty řešit demokratickým dialogem. Nejen člověk, ale i společnost, která se nepoučí, evidentně dostává obdobné lekce stále znovu a znovu.