Dnes se uzavírá přípravná část prezidentské předvolební kampaně. Dvacet poslanců, deset senátorů nebo navrhující občan s peticí 50 tisíc občanů odevzdávají na Ministerstvo vnitra kandidátní listinu s údaji dokládajícími způsobilost kandidáta a ministerstvo zahajuje proces registrace. Po týdnu rozhodne, kdo je registrován a kdo odmítnut, a pokud nebude toto jeho rozhodnutí napadeno u Nejvyššího správního soudu a dále přezkoumáváno, nastane ostrá část kampaně, kdy už bude jasno, mezi kým se budeme rozhodovat v prvním a velmi pravděpodobně i ve druhém kole volby v lednu.

Sestavil jsem si provizorní žebříček, na němž na nejvyšším místě je kandidát, o kterém je už teď zřejmé, že podporu získal a na dalších místech jsou možní kandidáti, pro které bych byl ochoten hlasovat ve druhém kole, kdyby se do něj „můj“ kandidát nedostal. Na nižších příčkách bez ohledu na již jistou nebo zatím nejasnou podporu zákonodárců nebo ostatních občanů jsou ti, kterým v žádném případě nedám hlas. Pokud mne nepřiměje taktická úvaha jít do druhého kola a podpořit špatného kandidáta proti kandidátovi katastrofálnímu a zcela nepřijatelnému, patrně do druhého kola nepůjdu a špatným kandidátům hlas nedám.

Poslední krajské a senátní volby ukázaly, jak nespolehlivé jsou průzkumy volebních preferencí. Můžeme se dohadovat, že jsou nespolehlivé jejich metody a můžeme vyslovit i podezření, že některé agentury chtějí výsledek volby spíše ovlivnit než předpovědět. S jistou rezervou proto berme odhad, že do druhého kola postoupí Jan Fischer a Miloš Zeman. Z neformálních debat si pamatuji argumenty pro jednoho nebo pro druhého, které jsem sám zvažoval.

Zeman se prezentuje jako autentická levice. Předkládá sociálně demokratická řešení a ujišťuje nás, že on je na rozdíl od sociálních demokratů prosadí. Pro Fischera mluví to, že se statečně přihlásil v naší rasově a nábožensky nesnášenlivé společnosti v době, kdy byl předsedou úřednické vlády, ke své židovské příslušnosti, že hájil zájmy různých menšin a že jím řízený státní aparát důsledně stíhal rasistické a fašistické delikty.

Můžeme uvěřit ujištění šéfa české pobočky Lukoilu Martina Nejedlého, že Zemanovu prezidentskou kampaň nefinancuje tento ruský ropný gigant, ale že darem ve výši několika set tisíc korun přispěl sám z vlastních prostředků Nejedlý. Nemohou nám však uniknout veřejně vyslovované urážky Miloše Zemana na adresu islámu. Krajně nesnášenlivé Zemanovo výrazivo použité vůči tomuto původem arabskému náboženství silně připomíná nenávistné projevy k jinému, též semitskému etnickému a náboženskému společenství, totiž k Židům ze strany nacistů.