Na začátku měsíce října se stalo něco zvláštního. Mezinárodní měnový fond se perem svého hlavního ekonoma přiznal, že o celých padesát procent podcenil dopad státního šetření na ekonomiku. Toho šetření, které fond sám ordinuje už desítky let desítkám zemí po celém světě.

Doznal, že každá vládou ušetřená miliarda nezasáhne ekonomiku jen tou uspořenou miliardou, ale dohromady až celou miliardou a sedmi sty miliony (fiskální multiplikátor o velikosti 1,7). Do té doby tvrdil, že kdykoli vláda šetří, soukromý sektor utrácení státu z části nahradí a že negativní efekty jedné ušetřené miliardy se pohybují mezi čtyřmi a dvanácti sty miliony (fiskální multiplikátor 0,4 resp. 1,2).

Oněch až sedmdesát korun, které každá vládou ušetřená stovka okamžitě doslova zničí, se opravdu jen těžko srovnává se zhruba dvěma korunami, které ročně platíme, abychom si tu stovku půjčili. A to vůbec není řeč o inflaci, se kterou nám trhy za každou půjčenou stovku asi korunu ročně zatím platí. Ničení hodnot, kterého se vláda ve jménu šetření v nejhorším možné chvíli dopouští, jsou dalekosáhlé. Uznání takového ničení je ale slyšet poskrovnu.

Vědomé podceňování škrtů