Zítra uplyne (odhlédneme-li od přechodu na gregoriánský kalendář r. 1584) přesně osm set let od chvíle kdy v Basileji předal sicilský král a kandidát královské a císařské hodnosti ve Svaté říši římské Fridrich II. Štaufský Přemyslu Otakarovi I. soubor dokumentů známých jako Zlatá bula sicilská. Za nejvýznamnější z těchto textů se pokládá potvrzení dědičné královské hodnosti českému panovníkovi.

Tento den by mohli pokládat za svůj svátek dnešní strážci české suverenity, protože dokument posiluje nezávislost českého státu a tím i zvýšení prestiže českého království ve střední Evropě. Historickou oporou pro národní izolacionismus prosazovaný dnes Hradem však tento dokument není. Byla to Svatá říše římská, která prostřednictvím Fridricha II. tuto pozici uznala. Bylo to jakési soustátí či nadstátní útvar spojujícím různé země s rozdílnými domácími jazyky, ale se společnou evropskou kulturou. V tom můžeme říši pokládat za historického předchůdce dnešní evropské integrace.