Každý, kdo se zajímá o dění ve světě, to jistě už zaznamenal: quebečtí odpůrci zvyšování školného dosáhli zásadního úspěchu. Původní plán na navýšení poplatků o 75 procent byl zcela opuštěn. Volby ze 4. září navíc ukončily i devítiletou vládu pravicových liberálů Jeana Charesta. Vítěz voleb — středolevicová Parti Québécois (PQ) — dal v kampani slib školné nezvyšovat. Předsedkyně PQ Pauline Maroisová, která se nyní stane premiérkou, jej přitom potvrdila i v povolebním vzkazu studentům.

Úplně vyhráno ještě protestní hnutí nemá. Vláda PQ se bude opírat pouze o 54 až 56 poslanců z 125. Většinu v Národním shromáždění bude i nadále držet liberální pravice s padesáti a její konzervativnější odštěpek s devatenácti hlasy. Přesto si více než šestiměsíční kampaň proti školnému zaslouží — alespoň z levicového pohledu — uznání; uznání a ještě jednou trochu pozornosti. Přes léto totiž v Quebecu došlo k zajímavému vývoji, bez něhož by mohutné demonstrace z jara vyzněly zřejmě naprázdno.

Co konkrétně se tedy stalo? Předně, vůdčí studentské organizace se rozhodly nerespektovat takzvaný Návrh 78. Tímto nouzovým právním opatřením odpověděla Charestova vláda na univerzitní stávku, přičemž — patří se připomenout — s platností do 1. července 2013:

• zakázala demonstrace na vysokoškolské půdě a v okruhu 50 metrů od ní
• zakázala jakékoliv demonstrace více než 50 lidí v celém Quebecu, jejichž trasa, doba, rozsah a informace o zajištění odpravy účastníků z místa nebudou nejméně osm hodin dopředu nahlášeny policii a touto schváleny
• přesunula začátek vysokoškolských prázdnin na školách, kde se stávkovalo, o měsíc dopředu a začátek dalšího semestru o měsíc dozadu, přičemž v srpnu a září měli mít studenti možnost dodělat prostávkované kurzy
• stanovila pokuty několika set dolarů pro každého, kdo se zúčastní nepovoleného protestu
• stanovila pokuty pro každého, kdo se rozhodne bránit ostatním ve vstupu do univerzitní budovy či ve studiu, a to 1000 až 5000 dolarů jednotlivci, 7000 až 35 000 dolarů zástupci studentské organizace a 25 000 až 125 000 dolarů odborové organizaci

červnu jiných důvodů

Právě houževnatost studentského jádra a právě ochota sdílet protestní pole s jnými přiměla Charesta vyvolat volby. Jak uvedl tehdejší premiér ve vystoupení z 1. srpna, došel k názoru, že pouze nový mandát od „tiché většiny“ může rozhodně ukončit „mlácení do hrnců a pánví“, k němuž se uchylují „malé skupinky nespokojenců“.

Podle kanadských komentátorů přitom Charestovo rozhodnutí ovlivnili významně i policisté a univerzitní hodnostáři — po konfliktech, které vyvolalo uplatňování Návrhu 78 v prvních dnech po jeho nabytí účinnosti, se totiž přestaly nepovolené protesty trestat a posléze i plošně pokutovat. Kdyby příslušné orgány jednaly v duchu vládního záměru a nové pravomoci využily, mohlo být všechno jinak.

Za druhé, velice zajímavě se podařilo překonat neshody mezi radikálnější a umírněnější částí demonstrantů. Rozdíly mezi studentskými odboráři (svazy FECQ a FEUQ) a sympatizanty hnutí za úplné zrušení školného (CLASSE) byly zjevné už na počátku léta, když CLASSE oznámilo záměr narušit letní montrealský festival komedií a Gran Prix F1. Studentští tribuni ovšem — a to i navzdory vzájemné osobní nevraživosti — odmítli tyto neshody filtrovat přes média. CLASSE pokračovalo po celé léto ve vlastních aktivitách, přičemž ty odborářské nekritizovalo. FECQ a FEUQ postupovaly obdobně.

Spíše neformálně, ale účinně fungoval přes léto i koordinační orgán se zástupci všech zúčastněných skupin a iniciativ, který pomohl předejít různým nedorozuměním. Vůdčí postavy hnutí zároveň dokázaly obratem reagovat na dotazy novinářů či žádosti o rozhovor, díky čemuž se do médií nedostávala zkreslená stanoviska.

A konečně za třetí — řečeného úspěchu by se nejspíše nikdy nedosáhlo, kdyby se část protestujících iniciativ nerozhodla jednat přímo s politickou opozicí. Rozhovory s PQ o vzájemné podpoře probíhaly už v červenci a hnutí v nich zastupovaly studentské odbory. Radikálové s tímto postupem nesouhlasili, v duchu zásady popsané výše si ale udrželi chladnou hlavu. Výsledkem jednání se stalo přidělení jednoho z volebních obvodů bývalému předáku FECQ Léovi Bureauovi-Blouinovi (který v něm následně vyhrál) a programový posun PQ směrem k požadavkům protestujících (Parti Québécois původně chtěla výši školného vázat na růst či pokles ukazatelů životní úrovně).

S přesným vyjádřením podílu protestujících na výhře PQ je třeba počkat na analýzy. S ohledem na fakt, že středolevicové uskupení porazilo liberály o necelé procento, lze ale říci, že by bez studentů zřejmě nezvítězilo. Podpora PQ se přitom vyplatila i druhé straně. Drtivá většina fakult si na konci srpna odhlasovala ukončení stávky a mezi studenty začal převládat názor, že školné nestojí za ztrátu dalšího semestru. Takto případnému úpadku hnutí předešly právě volby.

V době nejmohutnějších jarních demonstrací zde bylo napsáno, že „techniky quebecké mobilizace vycházejí do značné míry z národní protestní tradice, organizovanosti a uvědomění, a jako takové nejsou do českého prostředí snadno převeditelné“. Pro postupy použité v době relativní letní unavenosti to ale neplatí. Navzdory schopnosti přivést do ulic statisíce lidí se ani Quebečané nakonec nevyhnuli tradičním dilematům — otevřít se, nebo neotevřít ostatním protestním proudům; vstoupit, či nevstoupit do bojů politických stran.

Jednání s PQ se účastnila pouze část protestního tábora, zbytek ji ale v zájmu společného cíle (a respektu k různým prostředkům) nenapadal. Umírněnější protestující se zase otevřeně nepostavili proti radikálům, a to ani v případech, když skončil některý z protestů potyčkou s policií. Nadřazení společného zájmu vlastním ideovým vizím, názorům na jednotlivé politiky i představám o žádoucí taktice se ukázalo v posledku stěžejní.

Bylo zajímavé sledovat, jak se obhájci základního sociálního práva brání snaze pravicového kabinetu o jeho narušení. Teď bude pozoruhodné, jak si ohlídají splnění slibu vládou z bližšího ideologického tábora.

Další informace:

The Canadian Press Marois vows to push her agenda - cautiously

The Montreal Gazette PQ’s decision to cancel tuition hikes leaves universities in the red

The Montreal Gazette Editorial: Each vote makes a difference