Když jsem před deseti dny popisoval podstatu, vývoj a projevy quebeckého protestního hnutí, jež vzniklo na jaře z velké studentské stávky proti zvyšování školního, uzavřel jsem, že vývoj v nejbliší době ovlivní zejména dva faktory: jednak, jak se soud postaví k tzv. Návrhu 78 — nouzovému právnímu opatření, kterým vládnoucí garnitura de facto ukončila semestr na stávkujících vysokých školách a značně omezila možnost legálně veřejně protestovat, a jednak, zda se protestujícím podaří zmobilizovat veřejnost k tomu, aby vyvinula na quebeckou vládu účinný občanský tlak.

V těchto dvou ohledech se za uplynulý týden mnoho nevyjasnilo. Soud se doposud jednoznačně nevyslovil, počty protestujících výrazně nevzrostly a quebecký premiér Jean Charest jen zmírnil rétoriku. Přesto se právě v posledních deseti dnech udály celkem tři věci, které umožňují předpověď dalšího vývoje hnutí poněkud upřesnit — a to s výhledem na několik týdnů, ba i měsíců.

Hrnce, pánve, lidovost

Za prvé, dosti se změnil charakter protestů. Zatímco v minulých měsících šlo převážně o akce studentů a lidí, kteří sympatizovali s jejich odporem proti zvyšování školného, nyní převažují jiné motivy. Z menší části protestují ti, jimž vadí zásah do shromažďovacího práva zavedený Návrhem 78 (minulé pondělí například protestovaly stovky právníků), z větší části pak občané obecně rozhořčení nebo nespokojení s Charestovou vládou jako takovou.

V minulých měsících měly protesty podobu zejména pochodů a masových demonstrací. Nyní jsou nejvýraznější tzv. casseroles — četná srocení několika desítek či stovek nespokojenců, kteří na místě nebo při chůzi ulicemi tlučou do hrnců a pánví.

Původní pochody a demonstrace se konaly jednou či dvakrát do týdne a byly důsledně organizovány studentskými odbory a protestními iniciativami. Casseroles jsou spíše spontánní a probíhají na mnoha místech každý večer. Také Casseroles se dle Návrhu 78 konají nezákonně. Na rozdíl od protestů v závěru května však proti nim policie nezasahuje, jejich účastníky nezadržuje a nenutí je platit vysoké pokuty.

Už se nevyjednává

Změna charakteru protestů souvisí úzce s druhou událostí: ve čtvrtek 31. května zkrachovaly poslední rozhovory, v nichž se zástupci studentů snažili nalézt kompromisní východisko s představiteli ministerstva školství.

Podle studentských vyjednavačů byla ministryně Courchesnová ochotna nabídnout pouze nepatrné snížení nových poplatků za studium; podle ministryně studenti předkládali nerealistické požadavky. Mluvčí studentů v tiskových vyjádřeních uvedli, že ministryni navrhli dva propracované kompromisy — první počítal s kompenzací zvýšeného školného daňovými úlevami, druhý se zmrazením současné výše poplatků na dva roky, po které by se vedla další vyjednávání. Courchesnová prohlásila, že studenti žádali zmrazení natrvalo.

Ať už byl skutečný důvod krachu ten, nebo onen, jeho důsledky zůstávají stejné: oficiálně platí i nadále jak původní harmonogram zvyšování školného od podzimu 2012, tak i ta část Návrhu 78, která ukládá stávkujícím školám ukončit předčasně semestr a umožnit zájemcům prostávkované kurzy dostudovat na konci léta. Prakticky tedy končí (resp. je přerušena) celá více než stodenní stávka. Kanadští novináři v závěru minulého týdne uvedli, že se již velká část protestujících studentů rozjela do svých domovů.