V Senátu proběhla předposlední fáze legislativní bitvy o budoucnost našeho penzijního systému. Reforma, kterou navrhuje vláda Petra Nečase, má opakovat to, od čeho utíkají na Slovensku a co dávno už opustili v Maďarsku a Polsku, stejně jako v pobaltských republikách.

Vládní návrh důchodové reformy v Česku také předpokládá, že bude vyvedena podstatná část zdrojů z průběžného důchodového systému do rukou finančních skupin, které nám slíbí, že v nejbližších třiceti letech tyto peníze nebývale zhodnotí. Dejme tomu, byť zkušenost varuje, že penzijní fondy ve světě v uplynulých pěti letech spíše drasticky prodělaly. Jenže co bude mezi tím? Peníze ze sociálního pojištění odtečou jinam, ale penze bude třeba vyplácet pořád.

Na Slovensku se proto stala podobná penzijní reforma individuálním největším zdrojem státního zadlužení. V Maďarsku se propojila s bankovní a měnovou krizí a hrozila potopit státní finance úplně. V Polsku zase byli zaskočeni důsledky kombinace nepromyšleného nastavení parametrů a naprosto nezodpovědného marketingu, který přilákal příliš mnoho lidí sliby nemožného. V pobaltských republikách pak penzijní krize doplnila celkovou hospodářskou katastrofu s dvoucifernými propady.

Tam všude to tedy zkusili a utekli od toho. Jsme na řadě? Další pán na holení?

U nás je situace o to přehlednější, že selhal už úvodní krok k celému manévru, kterým mělo být vytvoření finančního polštáře ze zvýšené DPH, která se má navíc napřesrok zvyšovat znovu. Kdo se v posledních měsících podíval do statistik ministerstva financí, kterými vykazuje měsíční plnění státního rozpočtu, viděl, že sazba DPH je podstatně vyšší, ale její výběr nevzrostl. Ceny však vzrostly. Z příjmů domácností dále ukusují také Kalouskovy škrty a s nimi spojený převod stále širšího okruhu veřejných služeb do placené privátní sféry. Lidé nemají peníze, a tak domácí poptávka klesá. Česká ekonomika je už téměř rok v recesi, déle než kterákoliv ze sousedních zemí. A když se podíváme na HDP v běžných cenách, zjistíme, že už pět let neroste, přesněji, je nižší než roku 2008. Zato státní zadlužení roste, dokonce rekordním tempem. Dávno by skončilo katastrofou, kdyby pravice před lety nepřevzala státní finance s jedním z nejnižších zadlužení v EU.