Na webových stránkách Ústeckého kraje byla vyvěšena výzva, aby občané podporovali urychlenou dostavbu dálnice D8. Nemá sice formální náležitosti petice, nenazývá se tak, ale svým způsobem funkci petice plní, protože občané jí vyjadřují podporu „snahám Ústeckého kraje o co nejrychlejší dokončení zbývajícího úseku dálnice…“ Podle zákona. o petičním právu tak využívají právo „obracet se na státní (zde veřejné) orgány se žádostmi návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti těchto orgánů.“

Rozpaky budí už to, že adresát výzvy si podporu sám objednal. Stejně tak i nejpravděpodobnější důvod, proč výzvu formálně nekoncipoval jako petici. V citovaném zákoně totiž stojí doslova: „Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu“. Totéž nalezneme v Listině základních práv a svobod, která ve svém článku 18 petiční právo zaručuje. Jenomže výzva reaguje právě na soudní rozhodnutí, tedy na to, že občanské sdružení „uspělo u Krajského soudu v Ústí nad Labem.“

Na pomyslný veřejný pranýř za uvedený rozsudek nestaví sice samotný soud, nýbrž konkrétní osobu, aktivistu, který má být viníkem odkladu stavby, a dokonce ho uvádí plným jménem. Ovšem staví ho na ten pranýř vlastně za to, že využil toho, co mu zaručuje článek 36 výše zmíněné Listiny práv, totiž „domáhat se svého práva u nestranného a nezávislého soudu.“

Co je  přesto skoro jisto, pokud bude výše zmíněná výzva výrazněji veřejností podpořena, objektivně to vytvoří atmosféru, kterou lze stěží chápat jinak než jako nepřímý nátlak na rozhodování soudu či přinejmenším na některé účastníky soudního řízení s cílem odradit je od dalšího využití práva, zaručeného uvedeným článkem Listiny. Taková atmosféra může ovlivnit i úředníky Ústeckého krajského úřadu, kteří se budou znovu zabývat soudem zrušenými dokumenty a budou vydávat ve věci nová rozhodnutí.

Dovedu pochopit, že si Ústecký kraj přeje co nejrychlejší dostavbu dálnice. Ovšem pak k tomu má využít legální právní prostředky a vybojovat svou při u soudu. A také a především: vést své úředníky, aby pracovali tak, aby jejich práce u soudu obstála. Uchylovat se místo toho k podobným nátlakovým metodám neprospěje nikomu a ničemu. Věřím, že nezávislý soud se ovlivnit nenechá, ale k postupnému oslabování právního státu takové metody vést mohou. A to je vždy začátek cesty do pekel.