Zajímám se o politiku od malička, minimálně od prváku na gymnáziu jsem sledoval rozhlasové zprávy, četl Respekt a následně jsem začal sledovat politické dění i přes Internet. Kromě toho jsme aktuální události běžně diskutovali u rodinného stolu. Čím dál více zjišťuju, že zkušenosti většiny lidí jsou natolik odlišné od mých, že jim přestávám rozumět. Situace se navíc zhoršuje tím více, čím hlouběji se člověk do politických témat ponořuje. Rozhodl jsem se proto promyslet problém trochu více.

Předně musím zdůraznit, že mi vůbec nevadí, pokud lidé politikou nezabývají, nebo jen okrajově. Dokonce si myslím, že nízký zájem o politiku je znakem fungující společnosti. Když jsou věci veřejné v pořádku, může se člověk soustředit na svoje blízké a své bezprostřední okolí. Zároveň si uvědomuju, že takzvaně informovaný člověk může být zmanipulovaný více než divák televize Nova, který informace pouští jedním uchem dovnitř a druhým ven. Přesto si myslím, že skutečnost, kdy velká většina lidí sleduje politiku okrajově, má důležité dopady.

Pro pasivního pozorovatele politického dění je klíčové slovo dojem. Právě dojem totiž rozhoduje o vnímání jednotlivých politických představitelů. Dojem je to, co se vybaví, když lidé vidí politika na televizní obrazovce znovu a především dojem k politikům přiřazuje emoce.