Tento týden oznámila ODS oficiální kandidaturu Přemysla Sobotky na prezidenta České republiky. Sobotka, krajský předseda liberecké ODS, vzešel z nikterak sledovaných primárek ODS a doufá v jasnou podporu své strany, ač se zdá být jasné, že se prezidentem pravděpodobně nestane. Pro celou jeho politickou kariéru je typická názorová bezvýraznost doprovázená zástupnými politickými tématy a snaha o mlžení kolem skutečných problémů jako je korupce a provázání politiky a byznysu.

Přemysl Sobotka vyhrál stranické primárky ODS, když porazil severomoravského kandidáta Evžena Tošenovského. Samotných primárek se účastnilo malé procento občanských demokratů, zhruba jen jedna třetina. Přes oficiální vyjádření podpory svému stranickému kandidátovi do tak zásadního politického klání to dává tušit, že Přemysl Sobotka je favoritem ODS jen jaksi z nouze.

Od VÚMLu k bratřím Mašínům

Přemysl Sobotka nepatří, narozdíl například od Václava Klause, mezi ty politiky, kteří by alespoň provokovali svými názory, natož aby jejich postoje vybízeli k zamyšlení. Většina jeho názorů, ačkoliv zastával jednu z nejvyšších ústavních funkcí — post předsedy senátu, se sestávala z frází, floskulí a klišé. Většinou úměrným aktuálnímu volebnímu programu ODS. Jedinou výjimkou a zároveň základním kamenem Sobotkovy politické kariéry je - antikomunismus.

Sobotka patří mezi ty pravicové politiky, kteří s patřičným patosem utvářejí novou státní ideologii se vší falší, která k ní patří. Jedná se o programový antikomunismus (rozuměj celkově protilevicový postoj), o vyzdvihování „třetího“ odboje, o nekritické a účelné přijímání politicky usměrněného výkladu novodobých českých dějin.

Proto Přemysla Sobotku nalezneme jako předního účastníka u rituálů, kde se tento novodobý kult utváří. Proto hovoří jasně na podporu skupiny bratří Mašínů, samozřejmě při, jak se dnes v těchto kruzích sluší, zamlčování problematických a kriminálních momentů jejich činnosti. Proto pateticky oslavná řeč na pohřbu „třetího z Mašínů“ Milana Paumera, který ještě pár měsíců před svou smrtí pózoval s pistolí v ruce v pražských ulicích a věštil smrt všem nalevo od něj, rozesmíval všechny svým intelektem i děsil ostatní svou primitivní krutostí.

Polistopadový programový antikomunista Sobotka má ovšem svůj předobraz v někdejším chirurgovi, poté rentgenologovi Sobotkovi, který, dle vlastních slov „kvůli kariéře“ absolvoval Večerní univerzitu marxismu-leninismu. Jakkoliv nebudeme v odsudcích minulého režimu, včetně povinných ústupků tehdejší moci, natolik zásadní a zásadový jako Přemysl Sobotka dnešní, nejde si nepoložit otázku, zda dnešní kandidát ODS na prezidenta nedělal svou kariéru přes politiku vždycky. A je jedno, zda byla vládnoucí ideologie zdegenerovaný, byrokratický marxismus nebo zdegenerovaný, mafiánský liberalismus. Ale třeba si jen místopředseda senátu, jako mnozí další, dnes jen svým halasným patosem kompenzují to, co v mladších letech nedokázali.

Kmotrovská hra na schovávanou

Vedle polistopadového antikomunismu lze u Sobotky vysledovat ještě jeden moment, na který budou hákliví zvláště jeho liberečtí rodáci. A to, jakým způsobem vždy popíral jakoukoliv existenci korupce a klientelismu v Čechách, zejména pak v Liberci, který se stal smutně proslaveným právě sepětím jeho ODS a zdejší podnikatelské oligarchie. Za nezbytného doprovodu frází o tom, jak je Liberec krásné, přírodou obklopené a rozvíjející se město plné sportovců, byli maximálně ze závistnictví a nenávisti ke světlu a dobru obviňováni ti, kteří ukazovali na neúnosnost situace, kdy na úkor společné kasy bohatne vybraná skupina podnikatelů a jejich politických vazalů.

Přemysl Sobotka, který nikdy nevěděl o korupci či provázanosti firem a politických stran ve městě, je vděčným účastníkem zápasů a oslav hokejového týmu Northern Stars, kde si podávají ruku politici z ODS a TOP 09 s zdejšími špičkami a vlastníky firem jako je Syner nebo s jabloneckým Miroslavem Peltou. Liberecká restaurace Ambiente byla pak také svědkem takovýchto setkání se šéfy Syneru, na kterých současný kandidát na prezidenta za ODS nemohl chybět.

Tak jako se nikde nedočteme vyjádření Přemysla Sobotky k situaci ve městě, které stojí kvůli dvaceti letům vlády jedné strany před krachem (ač na čtyřicet let neorané pole kapitalismu vstupovalo nadmíru vybaveno nemalým majetkem po odsunutých Němcích), stejně tak se nedočkáme žádné kritiky na adresu svého chráněnce a politického dauphina Radima Ziky. Ten z Pozemkového fondu, kam byl navzdory svému vzdělání a praxi rychle a tiše dosazen, udělal místo pro zaměstnávání partajních kolegů, kamarádů a dokonce i jejich milenek. O jeho obchodech, ve kterých se stát zbavoval lukrativního majetku, aby získal téměř bezcennou půdu, se už alespoň zajímá policie.

Přemysl Sobotka se s největší pravděpodobností českým prezidentem nestane, ačkoliv pochází z politicko-podnikatelského prostředí, kde i nemožné je možné a až to všechny okolo pěkně bolí. Nejen slabá účast při jeho volbě uvnitř strany, ale i jeho postojová nevýraznost, vyvažovaná laciným antikomunismem i provázanost s prostředím, kterému se v posledních letech říká „kmotrovské“, ho pro tuto funkci dostatečně diskvalifikují. Jeho případný úspěch by pak asi nejvíce potěšil ty, kteří dlouhodobě volají pro zrušení prezidentského úřadu, protože to vypadá, jako kdyby ODS dělala vše proto, aby prezidentský post nezískala.