Odvykli jsme parlamentnímu boji. Opozice se dnes strachuje o veřejné vyznění svých kroků. Nedává najevo, že by věděla, čemu by aktivním vystupováním snad mohla zabránit.

Tak Miroslava Němcová, místopředsedkyně Sněmovny za vládní ODS v úterý poslancům z místa předsedající řekla: „Nejprve vás chci upozornit na to, že pana poslance Davida Ratha doprovodí do jednacího sálu tříčlenná skupina příslušníků Policie České republiky, která bude ozbrojena, což vyplývá z nepřekročitelnosti předpisů Policie České republiky. Jiná varianta, pokud jde o zbraně, nebyla možná.“

„Podle § 52 odst. 4 jednacího řádu“ řekla Němcová, „přísluší rozhodnutí o přítomnosti této eskorty mně. Sděluji vám tedy, že mé rozhodnutí v této věci je kladné.“

V klubu sociální demokracie či nebo komunistů musí sedět právník schopný říci v té chvíli od řečnického pultu, že žádný předpis kterékoli ozbrojené složky státu nemůže být nadřazen suverénovi ve státě, kterým jsou občané a Parlament coby reprezentant občanů.

Místo návrhu na odvolání Miroslavy Němcové z funkce předsedající a několikahodinové obstrukce opozičních poslankyň a poslanců, kteří by buď donutili eskortu opustit půdu Sněmovny, nebo znemožnili projednání bodu tím, že by eskorta odešla i s Davidem Rathem, tu máme precedent: Ozbrojené složky mohou vstupovat na půdu Sněmovny i do jejího jednacího sálu. Svého času takhle vstoupili na jedno jednání v Kroměříži.

§ 52 odst. 4 jednacího řádu jistě uvádí, že „kromě osob uvedených v odstavci 2 (poslanci, prezident ad.) a 3 (osoby se souhlasem Sněmovny) mají do jednacího sálu přístup pouze ti, kdo k tomu mají výslovné svolení předsedy Sněmovny“. To ale nemůže znamenat, že předsedkyně sněmovny smí do jednacího sálu povolat národní reprezentaci v boxu nebo kulometnou rotu.

Pak se řízení schůze ujala místopředsedkyně Sněmovny Vlasta Parkanová a jednání o vydání Davida Ratha uvedla: „Kolegyně a kolegové, dříve než přistoupíme k projednávání bodu číslo 1, tak mi dovolte, abych vás seznámila ještě s jednou právě došlou omluvou. Z důvodu plnění dlouhodobě plánovaných pracovních povinností se omlouvá v úterý dnešního dne od 15 hodin pan ministr vnitra Jan Kubice. (Hlasitý smích z levé části sálu.)“

Ministr Jan Kubice se omluvil na bod, na kterém symbolicky prostě být musel. A je velká symbolická prohra celé opozice, že ho nedonutila se projednávání účastnit. Kdokoli mohl podat návrh na přerušení bodu, dokud se ministr Kubice nevrátí. Na dvacet minut, na týden i na rok.

Sněmovna není podřízena ministru vnitra. Ale aby to platilo i příští týden, musí to v symbolicky významných okamžicích jednoznačně ukázat. Selhání opozice a naprostá arogance vládní moci v tomto bodě je nejhorší zprávou úterního sněmovního odpoledne.

Poslední chyby se pak dopustil místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek, který schůzi řídil v závěru tohoto bodu: „A pravděpodobně požádám o 15minutovou přestávku. (Poslanec Rath odchází s eskortou z jednacího sálu.) (Hlasy ze sálu: 30!) V tom případě tedy… Údajně musím ještě přečíst tady text, který mi dovolte, abych přečetl: ‚Končím bod 1 a prosím, aby byla v souladu s rozhodnutími příslušných státních zástupců ukončena eskorta poslance Davida Ratha a aby byl odveden z jednacího sálu.‘“

Místopředseda Sněmovny nemá co dávat policii pokyn k ukončení eskorty kohokoli. Pak uznává, že je policie na místě právem a že je to on, kdo o ní rozhoduje. To zjevně nebyla pravda. Ale přečtením textu, který mu podstrčil kdosi ze sněmovního aparátu, dodal jejímu konání zdání legitimity.

Slova první vystupující k danému bodu, komunistické poslankyně Marie Rusové byla jen ilustrací slabosti opozice při obhajobě demokratického parlamentarismu: „Já se domnívám osobně, že co se týče přítomnosti eskorty v jednací místnosti Poslanecké sněmovny, že je to protiústavní. Ale prosím vás, to berte (potlesk vlevo) jako můj názor a popř. jako názor těch, kteří zde zatleskali. Není možné znevažovat nejvyšší instituce ve státě.“

Ale pokud se domnívám, že věc, která se děje, je protiústavní, tak si nemám klást řečnické otázky, ale konat: Lze několik hodin v kuse mluvit, lze tlouct sněmovními sedátky, lze Sněmovnu vůbec opustit, lze třikrát za týden vyvolat hlasování o nedůvěře vládě. Lze zpívat českou, evropskou i dělnickou hymnu. Lze organizovat demonstrace a mítinky na podporu svého stanoviska. Lze nepřemýšlet, co o mně asi tak bude zítra psát Lidové Právo Dnes. Lze vést politický boj všemi prostředky, které jsou v demokratickém státě legitimní. Stačí nápad a odhodlání.