Laciná senzace. Právě to zajímá snaživá česká média. Tou senzací se nestala ani tak podstata kauzy Rath, jako spíše tanečky kolem Rathovy politické mrtvoly. Je to podobné náhražkám skutečných informací, kterými nás bohužel zásobují sportovní novináři, například o fotbalistech národního týmu se dozvídáme co měli k obědu, s kým kdo z nich bydlí na pokoji či jakou mají náladu.

U fotbalistů je hlavní informací to, jak hrají a jestli jsou zdraví. S tím ostatním ať jdou sportovní novináři k šípku. Fotbalisté tu jsou od toho, aby hráli fotbal, nikoli aby pronášeli projevy. Jaký si nechali udělat účes či jaké mají nové tetování je jejich věc - koho to zajímá.

U Ratha pak je důležité to, jak pokračuje kauza sama. Média však namísto toho rozpoutala mrchožroutské hody. Dlouhé dny se politici, různorodí odborníci, komentátoři a publicisté zabývali tím, jestli Rath přijede do Poslanecké sněmovny v želízkách, či nikoli, kterým vchodem do areálu dolní komory přijede, jestli bude hovořit přímo v zasedací místnosti Sněmovny, z jakého jejího místa bude hovořit, jestli jej budou doprovázet strážci až do jednací místnosti a zda budou, či nebudou ozbrojeni.

Jak pokračuje vyšetřování? Jsou nové důkazy pro, nebo proti? Existují nějaké objektivně zdůvodnitelné pochybnosti o vině Davida Ratha? Nebo naopak informace, která mu může zlomit vaz? Nevíme. Namísto toho jsme svědky, kterak paparazi údajně seriozních médií létají od jednoho vjezdu do Poslanecké sněmovny ke druhému, aby nepřišli o fotografii Rathova roztomilého obličeje za sklem eskortního vozu.

Projev Davida Ratha v Poslanecké sněmovně nemá smysl nějak blíže komentovat. Přestože v některých jednotlivostech měl pravdu - například když připomněl, že kauzy koaličních politiků na rozdíl od té jeho evidentně pospávají - celkově nebyl o nic méně demagogičtější než kdykoli předtím. Hledat nějaký jiný smysl jeho obhajovací řeči než snahu odvrátit vyšetřování, je zbytečné.

Zbytečná naopak není snaha podívat se na „smysl“ povrchní kampaně médií. Začínám si pohrávat s krásnou konspirační teorií, že vydavatelé a šéfredaktoři širokého okruhu médií se sešli a ušili na Davida Ratha kauzu. Mají tak konečně „pořádnou ránu,“ která na dlouho zvýší četnost a sledovanost, což je blahodárné pro celou společnost: prachy se hýbou, množství reklamy roste, zvedá se útrata domácností...

… to bychom mohli označit jako iniciovaný růst růstu. Tedy tak trochu plánovaný volný trh. V tomto směru by nešlo o nic nového. Nejen reformní komunisté v šedesátých letech, ale i zastánci neregulovaného volného trhu přišli po listopadu 89 v rámci „ekonomické transformace“ se svými „třetími cestami“.

Ale vážně. Povrchnost médií brání hlubší diskusi o tématech důležitějších než je starost o to, jestli Rath dostane klepeta čili nic. Mezi prsty nám proteklo, že stát legalizoval korupci ve zdravotnictví, čímž ji (už po několikáté) institucionalizoval. Pacienti si nyní mohou zaplatit operatéra, kterého chtějí, třeba primáře či známého odborníka.

Jde o řešení stejné mravní kvality, jakou ministr zdravotnictví Heger předvádí i u jiných nápadů. Vzpomeňme v této souvislosti kupříkladu na jeho návrh, aby lékaři nezachraňovali život hodně předčasně narozeným dětem, protože je to příliš drahé. (Viz i můj článek Vládní koalicí by se měl zabývat zkušený diagnostik http://www.denikreferendum.cz/clanek/10593-vladni-koalici-by-se-mel-zabyvat-zkuseny-diagnostik .)

Ministr svůj výplod o předplacení konkrétního chirurga odůvodnil tvrzením, že tento stav tu již stejně je a omezí se tak prostor korupci. Inu dobrá, povzdychne si volič TOP 09 - jenže ministerstvo zdravotnictví zároveň trvá na tom, že pořadí operací má zůstat dle naléhavosti, nikoli dle předplatného. Prostor pro korupci tedy v nemocnicích i nadále zůstává, protože pořadí si zatím oficiálně koupit nelze - to nejspíš Heger navrhne až jako další krok.

Musí se přeci nějak revanšovat lékařům za to, že proti němu nic nepodnikli, přestože porušil slib o zvýšení jejich platů. Peníze vybrané v rámci legalizované korupce totiž mají zůstat nemocnicím. Stejně jako v 90. letech je etika podřízena volné ruce trhu. To „dobře pochopily“ některé nemocnice, které namísto maximální sumy patnácti tisíc chtějí vybírat až 45 tisíc korun, protože prý u některých pacientů půjde o více operačních zákroků. A ministerstvo k tomu mlčí, jak jinak.

Nehovoří se ani, nebo jen zřídka, o tak důležité věci, jakou je nikoli první selhání mezinárodního práva a institucí, které jej mají vymáhat. V Sýrii denně umírají desítky až stovky nevinných lidí. Řešení OSN jsou opět bezzubá, Rada bezpečnosti taktéž. Zcela zde chybí diskuse na téma co je důležitější, jestli zachování lidských životů, nebo úzkostlivé dodržování mezinárodního práva.

A nemohou nám postačovat odpovědi, jaké dávají Rusko a Čína. Vládcům těchto zemí je lidský život (lidská práva včetně práva na život) lhostejný. Dodržováním mezinárodního práva se ohánějí pouze ve jménu vlastních ekonomických a geopolitických zájmů.

Zajímala by mne odpověď solidních zastánců absolutního dodržování mezinárodního práva, kterým zároveň lidská práva nejsou cizí. Nemám na mysli lacinou odpověď typu: lidský život je přednější, ale… Spíše to, jak sami sobě zdůvodňují nutnost dodržování mezinárodního práva čelem k narůstajícímu počtu mrtvých v Sýrii. Nemají někdy sami chuť svrhnout krutovládce jakýmkoli způsobem, protože mrtví jim nedají spát?

Takových důležitých témat, o nichž média nepřinášejí dostatek informací, nebo o kterých se ke škodě věci nediskutuje, je mnoho. Namísto toho je nám dáno naslouchat kvokání českých novinářů, ve kterém koutu té naší hromádky hnoje se vyskytují nejchutnější červi. Dobrou chuť.