Moc politiků — globálně a v české kotlině

Štěpánka Šprynarová

V umění odvádět pozornost od kořenů problémů a faktickou podporou negativních emocí své populace čeští státníci nezaostávají za světovou politickou úrovní.

Z údajů, jimiž  disponuje největší databáze, plyne, že přes obrovskou mediální odezvu teroristických akcí je počet zemřelých v důsledku terorizmu ve srovnání s jinými příčinami násilné smrti nepatrný. Po atentátu 11. září 2001 se podle Globální databáze terorizmu stalo obětí teroristických útoků třicet amerických občanů, to znamená tří ročně ve srovnání s 18 000 obětí vražd a 40 000 úmrtí při silničních nehodách.

Politologové John Mueller a Mark Steward z  Univerzity v Ohiu odhadují, že americká vláda vynaložila po atentátu 11. září 2001 jeden trillion dolarů na prevenci terorizmu, což podle odhadů těchto expertů možná zachránilo život 2300 osob, tedy za  cenu čtyř set milionů dolarů na osobu. Hodnotu lidského života nelze oceňovat, leč stejné finanční zdroje by dovolily zachránit život několika milionů osob v jiných oblastech (zdraví, vykořenění chudoby atd.), jak poukazuje ve svém blogu Matthieu Ricard (La peur disproportionnée du terrorisme).

Další ilustrací toho, že státníci u moci v zavedených parlamentních demokraciích stejně jako v těch znovuvzkříšených nevládnou skutečnou mocí, je článek o politickém prorůstání zločinu do policie (Gang vyděračů a policistů používal i špičkové zařízení „Agáta", Právo 10.5.2012). Současní státníci jsou tak — přes více či méně poctivou snahu „sloužit svému lidu“ — pouze loutkami, kterými s větší nebo menší účastí jejich vědomí (a svědomí) hrají jiní, ti, kteří mají skutečnou moc.

A to  nejsou teroristé, dokonce u nás ani muslimové nebo Asijci, Židé, Romové, „nepřizpůsobiví občané“ či někdo další, na koho by bylo záhodno uspořádat noc dlouhých nožů nebo železných tyčí, nechat ho vyhladovět, aby neujídal, či koho nejlépe vybrat do plynu.

Aby nenávist v české kotlině skutečně neměla živnou půdu, je rozumné, aby zdejší občan přidal ke vnímání situace též zdravý rozum. Alternativa není změna politického systému, ale občan, který by mohl mít ve skutečně  demokratickém prostředí mocnou pozici. Neboť jak vidno, současným politikům slouží strach stejně jako nenávist vhodně coby mocný faktor odvádění pozornosti od procesů, jimiž se  skutečná moc ve světě (a tudíž i v jednotlivých státech včetně českých zemí) realizuje - a tím i od osob, jež tyto procesy zajišťují. V umění odvádět pozornost od kořenů problémů (někdy se tomu někde říká zastírací manévr) faktickou podporou negativních emocí své populace jistě naši státníci nezaostávají za světovou politickou úrovní. Jen na občanovi je, aby ke své lásce k pravdě přidával i rozum.

    Diskuse
    JK
    May 11, 2012 v 9.52
    Politický systém?
    Moc nerozumím (asi ani syntakticky) větě "Alternativa není změna politického systému, ale občan, který by mohl mít ve skutečně demokratickém prostředí mocnou pozici."

    Aby občan mohl mít mocnou pozici, musí se přece proměnit politický systém, který toto neumožňuje, řekl bych. Současná parlamentní demokracie je pouhým loutkovým divadélkem jiných zájmů (jak autorka ostatně píše). Každý demokrat by se měl odmítavě vymezovat vůči nedemokratickému systému dneška.

    Mně se pořád zdá, že spousta lidí (viz Pehe) věří tomu, že nastavená pravidla systému jsou demokratická a že v rámci loutkového divadélka nadnárodních korporací lze smyslupně demokraticky debatovat a prosazovat potřebnou změnu pro občany. Já tomu asi nevěřím...

    ...snad kdyby kandidovala nějaká antisystémová strana, nevím...
    SH
    May 12, 2012 v 19.20
    Rozuměl jsem dobře?
    Z textu jsem pochopil, že boj s terorismem je stejnou fraškou, jako zastupitelská demokracie v globální hegemonii finančních korporací. Jenom je nepoměrně nákladnější. Čtěme, ony korporace na něm více vydělávají.
    May 14, 2012 v 10.55
    demokracie bez občanů je prázdná skořápka
    Té větě "Alternativa není změna politického systému, ale občan, který by mohl mít ve skutečně demokratickém prostředí mocnou pozici" rozumím dobře. A to tak, že jakákoli změna politického systému je vcelku zbytečná, pokud jeho součástí nejsou občané, kteří se vytrvale hlásí o svá práva a vyžadují po státu a dalších organizacích to, co mají, ze zákona, ústavy, či listiny, povinnost dělat.

    Demokracie prostě vyžaduje větší než malé množství demokratů a občanských aktivistů. Bez toho se stává pouze systémem tak či onak zneužitelných pravidel. Účast demokratů je zásadní v úsilí o to, aby byla pravidla, používána, využívána a měněna pouze v souladu s účely, kvůli kterým byla přijata a aby nedocházelo k jejich obcházení a zneužívání.
    Demokracii v pravém slova smyslu tak lze považovat za systém ochrany občanů před lumpy, blbci, mafiány a černými pasažéry. Pokud se tito dostanou k moci, mají tendenci používat demokracii jako bič anebo korupční tunel - a je to proto zatěžkávací zkouška pro všechny občany i pro funkčnost demokratických mechanismů.

    Každý občan by se proto měl dneska chopit moci, kterou mu demokracie dává. Nenechat se zastrašit ani omámit (třeba pohádkami o teroristech, či všemocných korporacích). Občany se totiž snaží strašit pouze mocní lumpové - kteří jsou sami strachy po*****. Úspěch demokratů ve volbách stojí a padá s existencí a podporou občanů.
    JK
    May 15, 2012 v 10.59
    Asi nesouhlas
    Takže problém je v neobčanství lidí, systém je nastavený dobře? S tím nesouhlasím. Lidé jsou taky pasivní proto, že vědí, že stejně ovlivní minimum. Máte na náměstí sto tisíc demokratů (v Řecku a Španělsku miliony demokratů) a stejně je to k ničemu...

    Současná "demokracie" 99% procentům bohužel moc nenabízí...myslím si.
    ŠŠ
    May 15, 2012 v 13.09
    Politický systém a skutečně demokratické prostředí
    K námitce, že má-li mít občan mocnou pozici, musí se proměnit politický systém, který toto neumožňuje, podotýkám předně, že realizace jakéhokoli procesu (zde získání mocné pozice občanem) nezáleží pouze na možnosti; možnost realizace čehokoli je podmínka nutná, ne však postačující. K podmínkám dále: jsem hluboce přesvědčena, že tuto možnost – řekněme předpoklad – získání mocné pozice občana poskytují jedině politické systémy, jejichž forma vládnutí (způsob vlády) je demokratická (nechci suplovat politology, raději používám slovníku informací z německých stránek Wikipedie, kde politické systémy vykazují jak formu státu, tak formu vládnutí - http://de.wikipedia.org/wiki/Politisches_System). Nemyslím, že k prosazení zájmů společenské skupiny, nazývané „občané“ (při jistém zjednodušení je snad vhodnější nahradit velmi obecný pojem „občan“ konkrétnějším popisem „ občan, který vytváří reálné hodnoty“), existují předpoklady jinde, než v politickém/ých systému/ech, jehož/jichž forma vlády je demokratická. Trvám na tom, že ani absolutní monarchie, ani teokracie, ani forma vlády jedné strany (totalitní systém) a už vůbec ne vojenská diktatura ani kombinace uvedených forem neposkytují občanovi možnost získat mocnou pozici. To je možné pouze v demokratických politických systémech, což systém našeho současného státu je. V demokratickém politickém systému – na rozdíl od totalitního, který jsem ve dvou jeho formách v zemi, kde jsem se narodila, absolvovala – mají občané tolik moci, kolik si jí dokáží vydolovat. A zároveň uchránit před ustavičným zavážením své moci, což k demokracii patří.

    Odvádění pozornosti „lůzy“ od kořenů skutečných problémů především živením negativních emocí - v místním měřítku viz například kauza Břeclav - slouží jak k maximalizaci zisku, tak k zasypávání moci občanů, tj. ke kamuflování úsilí o získání vlastní moci dalšími skupinami, řekněme těmi, co vytvářejí fiktivní hodnoty. Odtud plyne nutnost občanské společnosti apelovat na (a pěstovat je) odpovídající emoce a sociální rozum souběžně – obojí stejnou měrou a se stejným důrazem. Jinak má občan problém s falešnou orientací v politické situaci a tudíž problém umět využít k získání své mocné pozice všech prostředků, které náš demokratický politický systém poskytuje.

    Nakonec okrajová poznámka k vazbě politiky a duchovnosti – tuším že Baťa kdysi pravil (necituji přesně): „příčinou každé krize je ztráta mravnosti“. Je třeba stále znovu a znovu si uvědomovat a připomínat, že mravnost - stejně jako štěstí - vždycky začíná a končí u jednotlivce.

    JK
    May 15, 2012 v 15.26
    Demokracie?!
    "To je možné pouze v demokratických politických systémech, což systém našeho současného státu je."

    No vidíte a já si myslím, že není. Demokracie podle mě znamená něco jiného, než že občan jednou za čtyři roky vhodí bianco šek jedné z poboček "jiných zájmů" (globálního kapitálu). Pár formálních znaků slouží jako fíkový list vlády privilegované menšiny mocných protože nesouměřitelně bohatých.

    Babička, které exekutoři seberou pejska, protože v důsledku brutálních reforem nemá na nájem a Bakala či Kellner NEJSOU rovní občané se stejnými možnostmi ovlivnit naši společnost. Nejedná se o demokracii.

    Apelování na ztrátu mravnosti u jednotlivce považuji za hysterický morální kýč. To je takové to Havlovské blábolení, že problém je v každém z nás, protože nejsme "dobří a hodní". Ne - problém je zrůdný totalitarismus neoliberálního kapitalismu. Jak může být někdo "morální" v systému, který jej nutí k zvířeckému a asociálnímu jednání v důsledku existenční nutnosti?

    Když budu morální podnikatel, okamžitě zkrachuji, protože mě v konkurenci zničí někdo více přizpůsobivý pravidlům hry. Problém je v nastavení pravidel mezilidského soužití, ne v nějakém náhlém zjevení "nemorálních a zlých" čertíků.

    May 15, 2012 v 19.38
    Mravnost je věcí jednotlivců?
    Pokud je systém ve stavu, že se v něm nevyplatí chovat se mravně, nýbrž se vyplácí opak, je zralý k rozpadu.
    ŠŠ
    May 15, 2012 v 20.05
    Politické systémy
    Zajímalo by mě, co hodláte udělat pro to, aby v českém demokratickém politickém systému byla demokracie něco víc než možnost diskutovat na stránkách denikreferendum.cz, což byste v období let 1938 až 1989( snad s výjimkou několika měsíců) nemohl nejen proto, že tehdy webové stránky takového deníku neexistovaly.

    A zejména jak hodláte možností, jež český demokratický politický systém dnes každému poskytuje i přesto, že někteří jsme si rovnější, využít k tomu, aby demokracie byla něco jiného, než že občan jednou za čtyři roky vhodí bianco šek jedné z poboček "jiných zájmů" (globálního kapitálu) a vy se jako jednotlivec nemusel v důsledku existenční nutnosti nechat nutit k zvířeckému a asociálnímu jednání.

    Koneckonců jistým skupinám prahnoucím po moci o vzbuzení a živení vášní jde, to pak je přestup do totalitního vlaku snadnější.

    Těžko očekávat mravnost systému, resignují-li na mravnost občané jako jednotlivci.
    JK
    May 15, 2012 v 21.37
    Mravnost?
    Opravdová demokracie a možnost svobodně vyřvávat na náměstích (internetu) jsou spolu spojeny jen velice volně.

    Ano, můžeme křičet, rozdávat letáky a diskutovat. Ale to je tak všechno. Nikdo na to nebere ohled. A privilegovaná menšina pak říká : "No vidíte, jakou máte demokracii. Vždyť si můžete dokonce stěžovat a protestovat! A ještě vám něco vadí! Rozmazlenci!"

    Jediné, co můžu dělat, je asi se pokoušet v rámci možností občansky angažovat. Nic víc mě nenapadá...

    Podle mého názoru je v současném systému mravnost jedince absolutně irelevantní . Havel říkával, že problém spočívá v ateismu Čechů. V roce 1938 silně katolická Itálie přijala rasové zákony.

    Opakuji - myslím si, že je třeba se zbavit morálního kýče typu "problém dneška je v morálce jedince".
    ŠŠ
    May 16, 2012 v 6.53
    Jediné, co můžu dělat, je asi se pokoušet v rámci možností občansky angažovat. Nic víc mě nenapadá...
    Hurá, totéž se pokouším dělat i já, což ovšem ladí s mou interní individuální morálkou. Navíc si lámu hlavu (pokud mi to ještě ta hlava dovolí) pátráním po cestách a prostředcích, jak stávající náš demokratický systém proměňovat a odtud hledáním možností, jak osobně individuálně k tomu proměňování přispět (na vyřvávání na náměstích už nemám hlas ani formu) – pokud ještě žiju a myslím.
    Pátrání, který z nedemokratických politických systémů poskytuje nejlepší podmínky k tomu, aby se vyplatilo chovat se mravně, považuji (opět osobně a zcela individuálně) za plýtvání zbytkem času, který snad ještě mám k dispozici.