Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Toto proslulé motto dnes znají snad i středoškoláci, ale našim kuřákům, praktikujícím svůj zlozvyk na veřejnosti, stále nic neříká. Pokud se někdo snaží navrhnout omezení kouření na veřejnosti, tak je hned perfidně označen jako nepřítel svobody (nebo za komunistu), kde je však svoboda nekuřáků?

Podle údajů České koalice proti tabáku (ČKPT) nemoci způsobené kouřením tabákových produktů každý rok zapříčiní jen v Česku 18 000 úmrtí. Avšak nemusíte být přímo kuřákem, i tak se vám cigarety, respektive jejich kouř, mohou stát osudnými. V ČR každoročně zmaří pasivní kouření více než patnáct set lidských životů! Tedy kvůli nešvaru jiných definitivně ukončí svou životní pouť na 1500 nevinných nekuřáků. Pozor, v důsledku pasivního kouření zemře téměř dvojnásobný počet lidí, než kolik jich je obětí automobilových nehod na silnicích. Pasivní kouření, podle lékařů z ČKPT, způsobuje stejné nemoci jako kouření aktivní, tedy především kardiovaskulární, nádorová a chronická plicní onemocnění.

Je smutné, že v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou sice tři čtvrtiny dospělé populace nekuřácké, s nadsázkou možno říci, že jde nejen o nadpoloviční, ale přímo ústavní většinu, avšak naše vágní zákony regulující kouření na veřejnosti vycházejí vstříc kuřácké menšině!

Máme sice několikrát novelizovaný zákon č. 379/2005 Sb. — o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ten však kouření v restauracích a kavárnách de facto dovoluje a patří k jednomu z nejvíce pro-kuřáckých zákonů v EU a možná i na světě. Jedinou povinností na tomto úseku je, že restaurace a bistra musí být označeny nálepkou, která návštěvníkům oznamuje, zda jsou kuřácké, nekuřácké či zda mají oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky.

Takže se ve většině kaváren a restaurací kouří vesele dál . Přitom počet lidí kteří , by zcela zakázali kouření v restauracích, roste. Pro zákaz je, dle výzkumu veřejného mínění v současné době téměř sedmdesát procent občanů ČR, přičemž před čtyřmi lety to byla pouze polovina lidí. Zajímavým fenoménem je takřka švejkovské pojetí vypořádání se některých restaurací s povinností mít zřízeny nekuřácké prostory — leckde mají „nekuřácký“ salonek s celodenní rezervací (zpravidla je to dáno tím, že jde o nejvzdálenější místnost v lokále a personálu se tam nechce chodit), takže nekuřák je nucen stejně usednout mezi kuřáky.

Existuje sice několik světlých výjimek v podobě podniků, ve kterých si uvědomili, že nekuřácké prostředí jim přitáhne nové hosty, ale jedná se pouze o příslovečné kapky v moři kouře. Inu, přesvědčujte kamarády, aby jeli „na jedno“ přes půl města do nekuřácké provozovny. V rámci objektivitu musím (s radostí) uznat, že v posledních letech nekuřáckých podniků, zejména ve větších městech přibývá.

Na závěr jeden krátký pracovně-právní šleh. Taktéž se divím pracovníkům v pohostinství (resp. jejich odborovým organizacím) , že se rázněji neozvou proti krajně nezdravému pracovnímu prostředí, jemuž jsou denně vystaveni. Právo je tu na jejich straně.

V Evropě je již v platnosti naprostý zákaz kouření v restauracích např. v Irsku, Itálii, Maltě, Litvě, Švédsku, Norsku, Francii. Myslím, že ČR by se měla co nejdříve do této zdravější rodiny také přidat! A poslanci by mohli začít řešit obyčejné problémy plynoucí z každodenního života lidí.

YouTube: Filmový spot s pozvánkou na vyhlášení 20. ročníku ankety Ropák