Ekonomikám rozumím málo a ekonomii ještě méně, přesto jsem nucena všímat si skutečností ze světa a ze společnosti, ve které žiji — včetně faktů ekonomických. Když tyto skutečností vstoupí do vědomí, nutí člověka přemýšlet. Přemýšlení sice bolí, jak kdysi konstatovali kantoři na Reformním reálném dívčím gymnasiu ve Slezské Ostravě, kam jsem chodila, ale pokud nemíním reagovat způsobem, který přísluší „bratříčku oslíčkovi“ (abych vzpomněla Františka z Assisi), nebo dobytčeti, jež je vedeno na porážku (jak praví v přebohatých příměrech buddhistická moudrost), nic jiného mi nezbývá.

Protože nemohu spoléhat na osvícení „shůry“, nezbývá než se opírat při tom přemýšlení o informace, které se na člověka současnosti valí. Pokoušet se v tom informačním tsunami vylovit informace relevantní a smysluplné je úkol téměř nadlidský, ale …co jiného činit? Narazila jsem nedávno na informaci o státu, který dbá více o své hrubé národní štěstí než o svůj hrubý domácí produkt, a navíc chce o svém stanovisku přesvědčit celý svět. Poslední formulace této zprávy, je v českém překladu na portálu Jitřní země,