„Dobrý den, jsem ze Západočeské univerzity v Plzni, přesto se snažím dělat vědu poctivě a čestně. Z právnické fakulty titul nemám.“ Vtipem obdařenější kolegové doplňují k poslední větě slůvko „ještě“. I za jejich vtipy se však skrývá krajní znechucení. Jste-li z Plzně, na původ vašeho titulu totiž skoro vždycky dojde. A tak dnes tato věta tvoří nedílnou součást představovacího rituálu, který na konferencích či jakémkoliv jiném veřejném vystoupení musí přednést všichni, kteří jsou se Západočeskou univerzitou, respektive s Plzní, spjati. Ať se chystají vyslovit sebepřevratnější myšlenku, nejprve se musí vyrovnat s cejchem, kterým je jejich alma mater označena.

Titul z Plzně

Kauza plzeňské právnické fakulty, na které některé osoby byly schopné vystudovat rychlostí blesku či zdárně dokončit studium za podivných okolností, odkryla míru, do jaké lze v ČR prostřednictvím úplatků a korupce kupčit s vysokoškolským vzděláním, máte-li dostatečný vliv, peníze a ty správné konexe. Diplom z plzeňských práv se stal symbolem systému úplatků, podvodů a protekce nebývalých rozměrů. Snaha očistit pošramocenou pověst fakulty prošetřením sporných případů pak vyústila v pokus odejmout pouze hrstku titulů a právní komplikace při odebírání vysokoškolských diplomů pak spíše ještě zvýšila pachuť z toho, že spravedlnosti nebylo učiněno zadost.

Výsledkem je pošramocená pověst nejen těch, kteří titul z právnické fakulty získali neoprávněně. Vedle pedagogů působících na dotyčné fakultě musí svou pověst i schopnosti obhajovat dnes a denně i současní studenti a absolventi právnické fakulty, kteří nezřídka čelí problémům na trhu práce. Veřejné mínění však příliš nerozlišuje mezi úrovní fakultní a univerzitní. Ostatně z laického hlediska to vypadá celkem logicky: je-li nemocná jedna část celku, pak ani celek není zcela zdráv. Vysvětlovat, že fakulta právnická je do velké míry autonomní správní jednotkou, pak nemá příliš cenu. Břímě poškozené pověsti nese celá univerzita.

A tak od skandálu s právy zaznamenávají ostatní fakulty rok od roku výrazně nižší počty uchazečů o studium. Zkrátka titul z Plzně „získal“ pochybnou pověst, vzbuzující otázky po kvalitě vzdělání, kterou má reprezentovat. V tomto ohledu nelze podceňovat sílu symbolického kapitálu, která se ke jménům jednotlivých vzdělávacích institucí pojí, přičemž reálná kvalita nabytých znalostí jim odpovídat nemusí. S demokratizací vysokoškolského vzdělání a větším podílem vysokoškoláků ve společnosti roste totiž význam toho, odkud vysokoškolský titul máte.

Ovšem v případě pošramocené pověsti nejde jen o univerzitu. Výstižně to shrnul jeden můj kolega, který hořce poznamenal, že dnes je město Plzeň „slavnější“ kvůli kauze na právnické fakultě než díky pivu. Trpí lokální komunita a trpí také komunita vědecká. Odborníci, kteří s námi spolupracují na výzkumných grantech a jsou zváni na odborné přednášky a podobně, musí počítat s tím, že budou čelit otázkám po věrohodnosti Západočeské univerzity. A nejen v malé české kotlince. S rozvojem evropské spolupráce mezi univerzitami roste význam „dobrého jména“ domácích univerzit i v zahraničí.

Poslední ranou v tomto ohledu bylo, když se s kolegy z nejmenované katedry na filozofické fakultě i jedna ze zahraničních univerzit ve Španělsku zdráhala uzavřít dohodu o studentské mobilitě s odkazem na pochybnou pověst Západočeské univerzity. K uzavření dohody došlo, až když se za erudovanost a věhlas domácích kolegů zaručili další odborníci. Podobně i studující, kteří pokračují v magisterském studiu na jiných univerzitách, si nejprve musí vyslechnout posměšné poznámky na adresu své ex-alma mater a až dlouho poté přijde na řadu posuzování jejich znalostí, kterými je Západočeská univerzita vybavila. V sociologii se tomu říká jedním slovem: stigma. Negativně vnímaná charakteristika — v našem případě spjatost se ZČU — přehluší veškeré další rysy jedince, včetně těch kladných, a jedinec je sociálně diskvalifikován.

Dobešova pečeť

Rozhodnutí pana ministra Dobeše z 9. března prodloužit akreditaci magisterského studia Fakultě právnické je posledním skutkem, který hrozí zpečetit pochybný osud fakulty i univerzity. Ministrovo rozhodnutí ignoruje závěry Akreditační komise, jež v českém systému dohlíží na kvalitu studijních programů. Pokud nebude zvráceno, dojde k situaci, v níž bude extrémně obtížné až nemožné zorientovat se v tom, kdo je oprávněným a kdo neoprávněným nositelem vysokoškolského titulu.