Tak by se dal shrnout komentář Kateřiny Konečné, ve kterém napadla všechny ty, kteří upozornili na nehoráznost, která se minulý týden odehrála ve sněmovně. Poslanci tam, především díky hlasům KSČM a ODS odsouhlasili zrušení poplatků za vypouštění jedů do ovzduší.

Osobně se paní poslankyni vůbec nedivím, taky by mě naštvalo, kdyby někdo upozornil na to, že strana s heslem „Jiní o lidech, my s lidmi“ umožní průmyslu zdarma zamořovat ovzduší a náklady za vzniklé škody, odhadnuté Evropskou agenturou pro životní prostředí na 150 miliard, nechá zaplatit daňové poplatníky. Stávající poplatky představují jen promile skutečných nákladů za znečišťování, a proto bylo logické, že vládní návrh počítal s jejich navýšením. Místo toho však přišel naprostý opak.

Hysterická reakce poslankyně, která v duchu dobrých tradic své strany osočila všechny kritiky ze lží a polopravd, je tudíž pochopitelná. Škoda jen, že ty lži a polopravdy neuvedla. Naproti tomu uvedla jednu prokazatelnou lež vlastní. „Dobře věd í (míní Greenpeace a Hnutí Duha), že média jim pomáhají zvyšovat jejich vliv, na základě kterého si mohou říci o více peněz.“ Nařčení, že Greenpeace si na základě svého vlivu někomu říká o peníze je jednoduše nehorázná lež. Greenpeace nikdy nepřijímalo a nepřijímá žádné peníze od státu, firem a nadací s nimi spojených, z grantů atd. Jediným zdrojem financí jsou individuální neanonymní dárci. Obvykle přispívají pravidelně měsíčně drobnou částkou v řádu stokorun (v ČR je dárců asi 16tis., celosvětově tři miliony). Nejabsurdnější na obvinění je však skutečnost, že přichází od poslankyně strany, která nemá problém za nějaký ten milión vyjednávat o podpoře či nepodpoře zákona (viz aféra jejího stranického kolegy Dolejše).

Věcných argumentů je v textu paní poslankyně poskrovnu, vlastně je jeden. „A že pokud chceme skutečně zlepšovat stav ovzduší v České republice, musíme zpřísňovat emisní limity a následně dobře kontrolovat jejich dodržování, nikoliv zvyšovat poplatky.“ Zapomněla jen dodat, že již delší dobu lze v Česku například prostřednictvím integrovaných povolení požadovat přísnější limity nebo nejlepší dostupné technologie. Nejenže se tak neděje nyní, ale navíc zpřísnění limitů, předepsané evropskou směrnicí na rok 2016, začne v ČR díky vyjednaným/vylobbovaným výjimkám u energetiky a tepláren platit o čtyři respektive šest let později. To, kdo a jak často bude limity kontrolovat a jaké za jejich porušení budou sankce, je ve hvězdách. I podprůměrný věštec obeznámený s českou politickou realitou, patrně správně odhadne, komu co bude padat na hlavu.