Božena Němcová

Alena Zemančíková

U příležitosti stopadesátého výročí úmrtí české největší spisovatelky byl vyhlášen „Rok Boženy Němcové". Je to dobrá příležitost připomenout si tuto osobnost, jejíž život je obrazem ženského osudu nejen v její době.

Učitelé říkají (na rozhlasovém internetu), že dílo Boženy Němcové dnešní žáky příliš nezajímá a že psaná Babička je pro současné čtenáře až nesrozumitelná. Čtenářský deník Českého rozhlasu ovšem zaznamenává v případě Babičky vůbec nejvyšší počet stažení — na této nahrávce je ovšem jazyk Boženy Němcové upraven jen nepatrně, a přesto jí posluchači rozumějí. Jazyk Boženy Němcové se tedy snad lépe poslouchá než čte. A žáci základních škol by měli číst od Němcové pohádky, Babička není knížka pro děti.

Její korespondence je ovšem úchvatnou četbou, z níž vystupuje žena, jejíž názory, city, touhy, potřeby a postřehy, ale také nemoci a trápení jsou obrazem ženského osudu nejen v její době. Ty dopisy jsou navíc psány jazykem, který uchvacuje právě tím, že to, co je v ženském osudu věčné, je psáno nevšedním jazykem, který každému slovu dává nejen poetický, ale i metafyzický význam.

„Někdy ovšem vidím se nešťastnou, zbytečnou na světě, tak že bych s chladnou myslí odešla ze světa, ale ony přejdou zase, ty doby - jenže mnohdykráte boje takové urvou kus života s sebou.“

×
Diskuse
January 23, 2012 v 16.47
O Boženě Němcové se obecně soudí, že v emancipovanosti daleko předběhla svou dobu. Určitě je to pravda, ale soudím, že hodnocení "přiměřenosti" chování té či oné ženy bylo závislé i na tom, z jaké společenské třídy nebo vrstvy pocházela. Tady může být souvislost s jejím záhadným původem - můžeme třeba předpokládat, že se neidentifikovala s měšťankami, ale rovnou se šlechtičnami, kterým se toho patrně tolerovalo daleko víc než měšťankám. Také měly snadnější přístup ke vzdělání.
Proto možná i její nechuť k uklízení a podobným věcem. Samozřejmě nemuselo to být způsobeno přímo tím, že byla rodilá šlechtična, ale třeba i tím, že se od raného mládí pohybovala v blízkosti šlechty a prostě se naučila žít jejich životem. V maloměstských kruzích to muselo hrozně razit. Patrně jí mylně připisovali to, že si na něco "hraje" a neměli tušení, že ona je vlastně docela nešťastná. Ono prostě neplatí, že by emancipované ženy nutně byly "oprsklejší" než ty druhé. Naopak mohou být velmi zranitelné.
Za nepřátelské postoje k emancipovaným ženám může vždycky celá společnost, nejen muži. Obvykle se totiž najde mnohem více žen než mužů, jimž vadí, že dotyčná nemá umytá okna.
SH
January 25, 2012 v 15.32
Nedostižný fenomén
Jako předškolák jsem usínal při jejích pohádkách ze Zlaté knihy pohádek a Stříbrné knihy pohádek. Jako školák jsem byl fascinován jejími sociálními romány. A po celý život ji považuji za nedoceněného politického velikána své doby, srovnatelného snad jenom s K.H.Borovským. Považovat ji za sexy symbol, se mi nějak břídí.
PM
January 25, 2012 v 18.23
Touha po jiném životě
tak trefně nazvala Zuzana Rothů svou knihu o B. Němcové.
Tuto touhu vyjadřovala ojediněle důvěryhodně a nadčasově.
B. Němcová se stala symbolem aktivního odporu vůči nejen neurózám puritánství, ale především sexuality jako instrumentu moci.