Česká politika po kratší době zase zaznamenala malé divadýlko. Scénář, režie i obsazení jako minule, předminule a předpředminule. Věci veřejné si na chvilku jako by vzpomněly, že mohou provozovat autentickou (byť populistickou) politiku. Ale skutečně to bylo jen na chvíli a určitě to nebylo myšleno vážně. Už na začátku jsme věděli, jak boj o církevní restituce skončí. Ústupem strany, protože konec vlády přece znamená konec Věcí veřejných. Petr Nečas alespoň ve svých vlastních očích mírně posílil, vždyť dokázal zajistit tolik potřebnou disciplínu. Nyní však nejde o debatu, ale smysl restitucí jako takových. S prezidentem lze nepochybně souhlasit v tomto: „V posledních dnech a hodinách na toto téma (církevních restitucí — pozn. PŠ) bylo naneseno tolik mediálního a politického balastu, že z toho jakákoliv racionální podstata této věci vymizela.“ Skvělé by bylo, kdyby si na tento výrok pan prezident občas vzpomněl. Ale zpět k věci samotné. Bohužel tradičním způsobem se zachovala levice, zejména sociální demokracie. O komunistech tu nemá smysl mluvit a o přeběhlících z Paroubkových „Nationalsozialisten“ jakbysmet.

Kdo ze současných politiků ČSSD se nad církevními restitucemi zamýšlel trochu hlouběji? Bohužel převládly kupecké počty a populismus. Požadovat o této věci referendum je absolutní nesmysl a čekat na to, že by se mělo rozhodnout až po dalších volbách, znamená jednoznačně církevní restituce odmítnout. Přemýšlet o jakýchsi fondech a tvrdit, že církev dostává moc peněz, je rovněž pod úroveň. Nepochybně je třeba většího pochopení na obou stranách.

Sociálnědemokratickým poslancům by možná pomohlo přečíst si alespoň rešerší z Michnikovy knihy Církev, levice, dialog, někteří církevní hodnostáři by zase levici jako takovou neměli předem odsuzovat a démonizovat. V každém případě je dobře, že alespoň nějakým způsobem po ostudně dlouhé době současná vláda rozhodla.

Druhou stranou, která nyní hrozí odchodem z vlády, je TOP 09. Karel Schwarzenberg požaduje podepsat (i když na pozici ČR až tak zcela nezáleží) novou evropskou smlouvu, která se týká hospodářské a měnové unie. Pokud se tak nestane, TOP 09 nebude sekundovat ve vládě, která zemi žene mimo hlavní evropský proud. Vzato čistě symbolicky, jsou to důležitá slova. A v tu chvíli přichází na řadu další centrum moci, zatím neposílené přímou volbou. Před několika dny Václav Klaus poslal premiéru Nečasovi dopis, „v němž mu oznámil, že novou smlouvu o rozpočtové unii v žádném případě nepodepíše“. Z ústavního hlediska by se měl prezident podobných výroků zdržet, protože hlavní roli má v tomto směru vláda. Prezident to mohl vyřešit známým způsobem: uspořádat seminář v rámci jeho Centra pro ekonomiku a politiku a tam si k tomu říci své.

Takto tu máme klasické divadelní představení. Bohužel nudné a monotónní.