Je v tom značné mlžení. Především majetek, z jehož výnosu by církve, především římskokatolická, mohly pokrývat své mzdové a provozní náklady, byl církvím zabaven v několika vlnách: poprvé Josefem II. Z toho, co zbylo, značnou část římsokatolické církvi vzala pozemková reforma 1918 - 1919. Už od té doby nemohly církve platit mzdy kněžím a vybojovaly si státní platy (tzv. kongrua), což se uplatňuje v drobných obměnách dodnes. Majetek, který převáděla po únorovém puči 1948 vláda na drobné vlastníky a bezzemky, to bylo jen uskutečňování pozemkové reformy přijaté demokratickou vládou před únorem. Komunisté už pak dál církevní majetek nezabavovali, nýbrž ho postavili pod kotrolu prostřednictvím tzv. náboženské matice. To bylo rušeno v rychlém sledu hned od ledna 1990. Církve v létech 1990 a 1991 dostaly do své správy budovy, ve kterých působí a pozemky pod nimi a kolem nich. Nyní požadované desítky miliard korun (nebo ekvivalentního hmotného majetku), to by reálně byl návrat před pozemkové reformy vyhlášené demokratickými vládami a to je z občanského hlediska naprosto nepřijatelné. V podstatě je to pokus o návrat k feudalismu.