Gymnázium v našem městečku otevíralo novou knihovnu. Vznikla ve sklepní místnosti, kde bývala kotelna, koks, popílek a špína. Na slavnostní otevření se dostavil také hejtmana Středočeského kraje David Rath, díky jehož fondu gymnázium pořídilo vybavení knihovny - regály, počítač s náležitým programem, stoly, židle…

Vzhledem k tomu, že naše městečko zaplatilo adaptaci sklepní místnosti, stříhal jsem — to je teď takový zvyk — slavnostní pásku s ním. Knihovna čítá tolik svazků, kolik má naše městečko obyvatel: 6750. Hejtman Rath, jak odložil nůžky, přelétl očima hřbety knih a z knihovny vyňal dva tři svazky, na něž v krátké promluvě upozornil: Když je před lety četl, zásadním způsobem ho ovlivnily. Studentům, kteří se slavnosti zúčastnili, vysvětlil, co ta díla zvláště v době nesvobody znamenala a proč jsou důležitá i dnes. Tím mimochodem upozornil na zvláštní rys knihovny: Pověřený knihovník (možná za trest), tedy profesor gymnázia, češtinář, od sedmdesátých do konce osmdesátých let minulého století doplňoval knižní fond tím nejlepším, co v té době mohlo vycházet. Nepochybně pořizoval díla autorů, které sám četl a na něž se před knihkupectvími v té době stála fronta. Tak díky jeho zájmu o literaturu vznikl hodnotný fond; škoda že, jak jsem se dále dozvěděl, nemají studenti o knihy velký zájem. Z přehršle toho, co svobodně vycházelo od let devadesátých, jsou v knihovně jen fragmenty, na nichž žádný čtenářský vkus nelze rozpoznat, protože na knihy přestaly být peníze. I této okolnosti si David Rath všiml a letmo se o ní zmínil.

Jak jsme pak seděli u jednoho stolu a společně si patlali prsty chlebíčkem, díval jsem se na našeho hejtmana nikoli jako na papaláše, ale jako na člověka, čtenáře, jenž souběhem okolností vykonává vysokou veřejnou funkci. Vzhledem k tomu, jak a co mluvil, jak se choval, jevil se mi sympatickým — vzdělaným, bystrým, kultivovaným a vlastně docela skromným. Živě se zajímal o náš obecní rozpočet, a když jsem řekl, v čem tkví jeho svízel, naznačil, ať si z toho nic nedělám, neboť rozpočet krajský je na tom ještě hůře. Více jsme si však nestýskali.