Francouzský politik, ekonom a do května ředitel Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn poprvé poměrně jednoznačně přiznal, že mezi ním a pokojskou Nafissatou Diallovou došlo k sexuálnímu styku. Stalo se tak v nedělním rozhovoru pro francouzskou televizi TF1 — první médium, jemuž od propuštění z americké vazby poskytl interview.

Rozhovor vedla novinářka Claire Chazalová, kterou agentury označují za přítelkyni Straussovi-Kahnovi manželky. Na klíčovou otázku, co se 14. května v inkriminovaném pokoji newyorkského hotelu Sofite stalo, politik odpověděl:

„Co se stalo ... to, co se stalo, nezahrnovalo násilí, útok, či zločinné jednání. Takto to říká obžaloba, ne já (...) To, co se stalo, byl (z mého pohledu) styk, zcela nevhodný, a co hůř, provázený zklamáním ... zklamal jsem ženu, své děti i francouzský lid, jenž do mě vkládal své naděje na změnu,“ uvedl politik s upřesněním, že pokojská ve své výpovědi lhala a že snad mohlo jít i o nastraženou past.

„(Z mé strany v tom) peníze nehráli žádnou roli,“ pokračoval Strauss-Kahn dále. „Byla to slabost ... bylo to morální selhání (...) Hluboce toho lituji. Lituji toho každý den za poslední čtyři měsíce a věřím, že toho litovat nepřestanu,“ doplnil politik s několika zámlkami.

Média nepřesvědčil

Francouzská média, jež první rozhovor se Straussem-Kahnem hodnotí v pondělních článcích, se shodují v zásadě na jediném: politik řekl mnohé o tom, co se v apartmánu nestalo i co se musel prožít; málo však o tom, čeho všeho se konkrétně dopustil. V další části interview se Strauss-Kahn vyznal s hluboké úcty k manželce Anne Sinclairové (bez níž by údajně nemohl aféře čelit) a zdůraznil, že svůj pověstný vztah k ženám přehodnotil. Výslovně také vyloučil prezidentskou kandidaturu.

„Ano, chtěl jsem kandidovat na prezidenta, ale to už je za mnou. Stále si ale myslím, že je pro naši zem důležité, aby ve volbách zvítězila levice,“ doložil politik, který je doposud známým členem Socialistické strany.

Na některé z francouzských publicistů působil Strauss-Kahn v rozhovoru, jako by odříkával naučený text; další hodnotí jeho výstup jako neupřímný. Velká část ovšem současně přiznává, že se zpovídanému podařilo alespoň zachovat důstojnost a někteří kvitují i jeho přiznání chyby.