Čilá diskuse o komplotech, mocenských tazích ale i naději na demokratičtější systém zaměstnává od minulého týdne všechna zpravodajská média v Turecku. Na jedné straně se píše se o hrozbě islamizace, nové prezidentské diktatury či zákulisních hrátkách. Na druhé zároveň o reformách, žádoucí výměně kádrů nebo dokonce Nové republice.

Podnětem k debatě se stala rezignace nejvýše postavených generálů, k níž došlo v pátek. Vojenští velitelé mají v Turecku tradičně a také ze zákona postavení strážců sekulárního charakteru zřízení. Nyní jsou ale nejvyšší místa prázdná. K vládě kritičtí komentátoři se přitom obávají, že stávající premiér Recip Tayyip Erdoğan hodlá funkce obsadit svými stoupenci, kteří nebudou bránit změnám k tu autoritářštějšímu, tu islamističtějšímu zřízení.

Odchod oznámili celkem čtyři generálové: vrchní velitel pozemních sil Erdal Ceylanoğlu, vrchní velitel letectva Hasan Aksay, vrchní velitel námořnictva Uğur Yiğit a především náčelník generálního štábu Işık Koşaner. Odůvodnili jej vtažením kolegů a podřízených do „zmanipulovaného a zpolitizovaného procesu“, v němž čelí obvinění z přípravy protivládního puče, a také „nemožností takto osočené bránit“ proti bezpráví a „lživé propagandě médií“.

V Turecku probíhá v současnosti podobných procesů několik, přičemž v jednom z těch straších — takzvané kauze Balyoz (případu Sledgehammer, Perlík) — bylo právě v pátek 29. července vzneseno nové obvinění proti 22 lidem. Šest z nich představují jiní generálové a podle dosud nepotvrzených informací je mezi nimi i jeden člen Nejvyšší vojenské rady (YAŞ) — hlavního vojensko-politického orgánu ve státě.

Reakce a další vývoj

Rezignace nejvýše postavených velitelů turecké armády vyvolala řadu protichůdných reakcí. Zatímco prezident Abdulláh Gül z Erdoğanovy Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) prostě oznámil, že rozhodnutí generálů „respektuje“ a že tři z nich „byli již stejně ve věku pro odchod do výslužby“, vedení hlavního opozičního uskupení (Republikánské lidové strany — CHP) označilo událost za „vrchol každodenní kampaně“, kterou se vláda snaží „diskreditovat tureckou armádu“.

Druhá z opozičních stran — nacionalistická Strana národní akce (MHP) — vyhodnotila událost jako „vrcholný projev vládní neschopnosti“. Poslední parlamentní uskupení — prokurdská Strana míru a demokracie (BDP) — zas v aktu uzřela, slovy předsedy Selahattina Demirtaşe, příznak, že Turecko může existovat i bez „armádního poručnictví“, třebaže „ke skutečné občanské demokracii má ještě daleko“.

Média událost potom vyložila věrně dle zaměření své redakce: republikánská jako důkaz, že se premiér snaží pozvolna usurpovat veškerou moc; přísně sekulární jako vzrůst hrozby islamizace země; mírně provládní jako důležitou, leč nijak popuzující událost. Západní analytiky přitom zaujal zejména komentář Aslı Aydıntaşbaşové z deníku Milliyet. Dle této známé přispěvatelky newyorkských Timesů jde „prakticky o konec zvláštního postavení armády v turecké demokracii“ a o „symbolický okamžik, v němž první turecká republika končí a druhá začíná“.

Turečtí politikové, jejichž vyjádření plní stránky internetových vydání listů Hürriyet a Cumhuriyet už pátý den, zatím podobná slova nepoužívají. Podle tematických komentářů je ale cítit, že něco visí ve vzduchu.

Prezident Gül pověřil o víkendu vrchním velením armády provizorně generála Necdeta Özela. Özel doposud zastával funkci vrchního velitele Jandarmy (vojensko-policejní ozbrojené složky) a nyní by se měl stát vrchním velitelem pozemních sil. To je post, jehož držitelé se tradičně stávají náčelníky celého generálního štábu.

O obsazení všech uprázdněných postů má oficiálně rozhodnout Nejvyšší vojenská rada, která v pondělní zahájila své čtyřdenní zasedání. Schůze se ovšem v rozporu se zvykem neúčastní 14 členů YAŞ, ale jen 9 (čtyři generálové rezignovali a jeden je zřejmě ve vazbě). Radě též nepředsedá generál, jak káže zase jiná tradice, ale sám premiér Erdoğan. Podle Hürriyetu se přitom ve skutečnosti všechno rozhoduje v Erdoğanově rezidenci, kam si generála Özela již několikrát v posledních dnech pozval.

Kořen problému?

Erdoğanova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) vznikla ze zbytků otevřeně islamistické Strany prosperity, jež byla v roce 1997 ústavním soudem rozpuštěna právě na nátlak vojáků. AKP pak k moci nastoupila o pět let později. Od té doby vyhrála troje parlamentní volby. Před těmi posledními (letos v červnu) slíbila přepsat konstituci. Těsně však nezískala ústavní většinu mandátů.

AKP a Erdoğanovy vlády se rovněž v minulých letech snažily roli armády v turecké politice oslabovat. Nejvýznamnějším krokem se v tomto smyslu stal tzv. Sedmý reformní balíček přijatý v červenci 2003. Ten mimojiné zbavil tureckého premiéra a prezidenta povinnosti naplňovat „doporučení“ armádního velení, upřel pověřencům nejvyšších vojenských velitelů právo na vstup do jakékoliv civilní budovy či zrušil posty vojenských cenzorů v úřadu pro dohled na biografy, audiovizuálním průmyslem a hudebně-nahrávacími studii.

Podle tematických analýz pomohla vládám AKP i tehdy intenzivní snaha Turecka splnit podmínky přistoupení do Evropské unie. Vláda se při svých reformách pravidelně odvolávala na tlak z Bruselu.

Stovky pučistů

Celá věc má ale ještě jeden rozměr. Deník Cumhuriyet v souvislosti s aktuálním děním připomíná, že od nástupu AKP stanulo před soudem již několik stovek lidí, kteří se museli zodpovídat z podobného obvinění - podílu na spiknutí či přímo plánování vojenského převratu. Nejvíce takovýchto obvinění (na 400) padlo v procesu Ergenekon, který se dostal k soudu před dvěma lety.

Nyní zviditelněné kauza Balyoz (Sledgehammer) je o pár let starší. Vznikla na základě nálezu reportérů liberálního listu Taraf, kteří v roce 2003 objevily plány armádního spiknutí. To počítalo s převzetím moci, k němuž by došlo po vyprovokování válečného konfliktu s Řeckem a odpálením několika bomb v istanbulských mešitách.

Kvůli případu je nyní v Turecku internováno na 200 vojenských důstojníků, včetně 17 generálů a admirálů. Podle výkladu obviněných přitom šlo pouze o materiál určený k výuce strategického plánování.

Jak proces Ergenekon, tak kauza Balyoz nejsou doposud uzavřeny a obviněných stále přibývá.

Další informace:

Cumhuriyet Military resignations, 'extraordinary' or a crisis?

Hürriyet Erdoğan presses for power shift away from army

Hürriyet Turkish government calls resignations ‘normalization,’ opposition deems them ‘a crisis’

BBC News Turkey to appoint military chiefs

BBC News Turkey: Military chiefs resign en masse

BBC News Turkey tries army officers over Sledgehammer 'plot'