Mnohokrát jsem nejen ve svých sloupcích v Deníku referendum pranýřoval způsob, jakým média zacházejí se skutečností, mnohokrát jsem upozorňoval na to, že volná ruka trhu, zbavena etiky a zdravého rozumu, dokáže i v mediální oblasti nadělat stejné špatnosti jako autoritářství. (Například ZDE, ZDE či ZDE.)

A zřejmě ještě mnohokrát budu na obé upozorňovat, jelikož modla zisku tvrdě zatlačuje tradiční hodnoty do pozadí. Je-li v našem civilizačním okruhu jaká krize, je to krize v prvé řadě hodnotová, teprve poté ekonomická či finanční.

Česká televize neplní veřejnoprávní funkci

Minule jsem tu poukazoval na to, že Česká televize neplní svou veřejnoprávní funkci, že z ní čiší arogance spojená s naprostou bezstarostností, protože proti způsobu jejího informování není odvolání. Demonstroval jsem to na příkladu naprosto zmanipulovaného zpravodajství z brněnského prvomájového neonacistického pochodu a jeho blokády.

Chybu nikdo z ČT není ochoten přiznat, natožpak se omluvit a napravit již vyřčené. Jedinou reakcí na stížnost mnoha účastníků blokády, kterým se hrubě nelíbilo zmanipulování této zprávy, byla odpověď redaktora ČT Luboše Rosí , který v pražském studiu sestavoval zprávu z informací od štábů ČT v brněnských ulicích. Odpověď je plná výmluv a nepravd, o vlastních chybách ani zmínka.

ČT 24 nyní často vysílá reklamu (ano, reklamu, nikoli upoutávku) na své zpravodajství, v níž redaktor Rosí říká, že redakce se může pyšnit tím, že si zprávy ověřuje. Přemýšlí někdo v České televizi nad tím, nakolik je toto sdělení pro diváky důvěryhodné, když je sděluje redaktor, který naprosto zjevně nemá ani potuchy o tom, co jeho profese vyžaduje? Asi nepřemýšlí. Nijak nereagovali editor zpravodajství ani šéfredaktor, což znamená, že na způsobu, jakým Luboš Rosí dezinformoval diváky, neshledávají nic špatného.

Hlavním mottem zmíněné reklamy na zpravodajství je věta: „My jsme události.“ Ano, bohužel je to tak. Nikdo by tak geniálně nepojmenoval svou vlastní bídu, jako ČT sama. Událostmi se opravdu stává to, co ČT vytváří bez ohledu na skutečnost, na objektivitu a profesní etiku, a co následně vydává za zpravodajství. Dokud v těchto případech nezjedná nápravu, zůstane ČT 24 nevěrohodnou stanicí.

Nerudé Právo používá stejné metody

Za normalizace jsme užívali vtípek, který měl ovšem pravdivý základ. Říkalo se, především o komunistických funkcionářích, že lžou, jako když Rudé právo tiskne.

Pro mladší: Rudé právo byl komunistický stranický tisk, a jako takový vesměs hlásal režimní propagandu, nikoli skutečné zpravodajství. Funkcionáři lhali, Rudé právo to tisklo a k tomu přidávalo žlučovité odsudky v podobě názorů redaktorů a dalších hlásných trub režimu. Dělnické kolektivy po republice musely podepisovat petice, aby Rudé právo mělo další zbraň proti „ztroskotancům a samozvancům“, jak po vzniku Charty 77 označilo její signatáře.