Srovnávat jednotlivá monoteistická náboženství je vždycky problematické. Každé světové náboženství určitě má různé varianty – od těch fundamentalistických nebo ortodoxních až po nějaké ty mírnější a humanističtější formy. Myslím si, že nezáleží na tom, za co se člověk pokládá (zda za křesťana, muslima či buddhistu nebo ateistu), ale jaké jsou jeho lidské kvality. Žádný člověk, který je dejme tomu muslimem, nemůže být odsuzován za činy, které spáchal jiný muslim, byť by to bylo i ve jménu víry. Může být souzen jedině za to, co spáchal sám, a neodpovídá za to, že někdo pochopil stejnou víru úplně jiným způsobem. Z tohoto hlediska je příliš zjednodušující říci, že náboženství za něco může. Vždycky je vinen člověk.
Já osobně věřící nejsem, byla jsem vychována ateisticky, až protinábožensky. Přesto se o náboženství a o religionistiku poměrně dost zajímám a taky se na to dnes dívám jinak, než kdysi. Nejde jen o nějaké nadpřirozené jevy, ale v pozadí každého ze světových náboženství je i určitý filosofický a etický systém. Nemohla bych věřit v nic, co by bylo protivědeckého - contra rationem, ale myslím si, že může existovat něco, co je super rationem. Co je nepochopitelné. Vždycky mám velkou úctu před tím, když nějaký člověk je schopen kvůli jiným lidem nebo třeba kvůli pravdě, spravedlnosti a podobným věcem, obětovat nejen své vlastní pohodlí, ale dokonce i svůj život. Prostě, když v tomto směru cítí nějaký přesah. To je, myslím, samotným rozumem jen těžko vysvětlitelné. A hlavně věřím, že lidský život a vůbec existence toho všeho, co je, musí mít nějaký smysl. Prostě, že vývoj jde od něčeho k něčemu a my v tom hrajeme svoji roli (což možná koresponduje do jisté míry s křesťanstvím). Pokud ano, pak je mi křesťanství nejbližší, mimo jiné i proto, že dávám přednost nenásilnému řešení problémů (ačkoliv ne vždy je možné se toho držet absolutně). Přesto, jak už jsem napsala, se za nábožensky věřící nepokládám, a tak jsem to uvedla i do sčítacího formuláře.

Trochu jinak:

Snad pod vlivem svého dlouhodobého pobytu v Polsku, kde už 4,5 roku pracuji, vidím velmi negativně vliv náboženských institucí na společnost, konkrétně roli katolické církve. V ČR je to sice poněkud dramatizováno, ale faktem je, že např. krakovský arcibiskup kardinál Dziwisz má obrovský vliv na věci veřejné. Dokonce se říká, že on je v podstatě hlavou města i v politickém smyslu.

Katolická církev se v Polsku dost plete do politiky, ostře vystupuje proti jakýmkoli snahám o liberalizaci legislativy, pokud jde o práva homosexuálů, potraty apod. Dokonce se objevily skandály, že některý kněz otevřeně podpořil tu či onu stranu (vesměs konzervativně populistickou PiS, se kterou se mimochodem přátelí naše milá ODS).

Z vlastní zkušenost ovšem vím, že zmíněná role katolické církve, je trnem v oku zejm. u mladé, liberálněji naladěné generace. Zatímco u nás mládež bojuje 20 let proti levici a socialismu, jehož historickou podobu ani neměla možnost poznat, v Polsku mladí zhusta hájí liberálně levicové hodnoty a trochu nám závidí.

"velmi negativní vliv náboženských institucí na společnost" -- nakolik obecně to myslíte? Pouze ŘKC a pouze v Polsku, nebo jakýchkoli a kdekoli? Ono i s ŘKC je to asi o dost jiné už za rohem v Bavorsku, kde arcibiskup Marx píše Das Kapital, nemluvě o Iberoamerice. Tuhle jsem četl u S. Pitola, jak se například v 90. letech jezuité postavili za zapatisty v Chiapasu.

Pane Špíno, myslím jen v Polsku a myslím ty příklady, které jsem uvedl. Dalekosáhlých zobecnění jsem dalek. Jsem sice ryze nenáboženský člověk, ale snažím se být pokud možno tolerantní - ale nikoli k projevům intolerance.

A mluvím o zemi, kterou jsem měl tu čest trochu více poznat. Např. Bavorsko neznám, takže nemohu posuzovat.

V článku jsem ocitoval (parafrázoval) tři agenturní zprávy, aniž bych se jakkoli vyjadřoval k jejich spolehlivosti. Nemám možnost ověřovat zprávy a jejich případná dementi. Zprávy mě vedly k obecné úvaze o inspiračních zdrojích a vyslovil jsem se, že se sotva dají hledat v organizovaných náboženstvích. Dnes mi napsal Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea a ptal se jestli se onluvím. Nemám se za co omlouvat. Budu jako religionista nadále k náboženstvím neutrální a ke všem stejně kritický. Pokud jde o ryze osobní postoj, k oficiálním náboženským strukturám se nehlásím.

Nedávno jsem tu byl v nové diskusi ke starému článku Adama Borziče urážen, napadán a vysmíván za to, že jsem se vyslovil proti urážlivé kampani propalestinských a protiizraelských fanatiků. Vyslovil jsem se prostě jen pro vyrovnané hodnocení obou nároků, pro bezpečný domov pro Židy i Palestince a proti násilí z obou stran. Napomenutí ze strany Leo Pavláta mi v této situaci připadlo krajně nemístné.

Ohledně soudu nad psem beru na vědomí agenturní zprávu i zprávu pana Pavláta, že zpráva byla dementována a nevyvozuji z toho nic dalšího, než obecnou úvahu o inspirační roli náboženství. Nebudu podnikat žádné šetření na místě, aby ověřil různé varianty.

"Velká Trojka" "Lidu Knihy" toho má určitě na svědomí nejvíc - historické potoky krve jsou nejhlubší ...

Úvahy, že muslim nenese odpovědnost za to, co učinil jiný muslim, jsou relevantní jen do jisté míry - jestliže je buddhistických teroristů v Evropě proncentuálně i absolutně směšný počet oproti těm "ibrahímovským" muslimským, tak to prostě něco vypovídá o dnešním islamu - a nemůže nevypovídat.
... a žádná "political correctness" s tím nic nenadělá ...

Alespoň odvahu toto říci bychom prostě měli mít ...


... jinak pokud někdo uvede, že čerpá z agenturní zprávy, myslím, že není důvod, aby se omlouval za to, že zpráva nebyla pravdivá.

... snad jenom, že ten agenturní zdroj mohl být označen poněkud konkrétněji - jestli ČTK ze dne ... atd.

To o těch muslimech jsem napsala já. Uznávám, že mezi muslimy je více teroristů, než třeba mezi buddhisty, ale co s tím chcete dělat? Zařadit všechny muslimy mezi potenciální nepřátele? Nebo zakázat islám? Nebo zrušit náboženství? Myslela jsem jen, že v rámci jednoho náboženství může existovat opravdu široká škála názorů. To je právě ten největší problém dnešního světa, že věci jsou příliš složité na to, aby se daly jednoduše řešit.

Já to vím, paní Hájková a souhlasím s Vámi, že to není jednoduše řešitelný problém.

Nedovedu si představit zákaz vyznávání jakéhokoli náboženství - např. Svědkové Jehovovi mají podle mne právo existovat, pokud kontraverzní prvky jejich učení neubližují nikomu než jim samotným - a pokud aplikace jejich učení ublíží nedospělému dítěti člena (pověstná transfúze), je důvod - podle mne - na jednotlivý zásah proti tomu, kdo následek způsobil svým konkrétním jednáním (děti člena nejsou vlastnictvím této církve) ...
... ale - podle mne - by ani tehdy nemělo dojít na zákaz církve ...

Pokud jde o ty muslimy, mám spíš na mysli právo většinové Evropy se bránit, hájit právo na svobodu projevu, tvrdě a nekompromisně trestat vyhlášení fatwy duchovním, pokud je obsahem fatwy skrytá či otevřená výzva zabít někoho - apostatu (odpadlíka od víry) nebo kohokoli jiného ...

... a nechlácholit zbaběle tam, kde je muslim agresorem, na ránu odpovědět ranou a nikoli nastavením druhé tváře ...

Mám samozřejmě vždy na mysli postih viníka, jde-li o trest (viz zmíněná fatwa) ale preventivní obrana se může týkat i obrany před obecnými riziky, jsou-li dostatečně zdokumentována - neexistuje přece právo příjmout kohokoli na svém území, lidé, kteří mají v jednotlivých zemích své kořeny mají co mluvit do toho, s kým ve své zemi žít chtějí - a také je tu princip reciprocity - za zcela praktickou maximu pro Evropu bych považoval dodržovat pomocnou zásadu, že muslim by měl mít v Evropě stejná práva jako ve třech nejliberálnějších muslimských zemích světa nemuslim ... o tom, která z těch tří zemí by byla vzorem, by mohlo rozhodovat obyvatelstvo dané země v demokratickém politickém procesu všech občanů ...

není naší povinností být tzv. "užitečnými idioty" ani muslimů ani nikoho jiného na světě ...

Souhlasím, že by asi bylo lepší, kdyby do Evropy nebývalo přišlo v minulosti tolik cizinců odjinud. Myslím, že to způsobili hlavně zaměstnavatelé, kteří chtěli levnou pracovní sílu. Domácím by museli platit mnohem víc. Jenže teď už je pozdě, když už v Evropě jsou. Taky není podle mě řešení vytvářet pro ně speciální zákony a vyhlášky. Zákony by měly platit pro všechny stejně. Na druhé straně je nesmysl zakazovat šátky. Co nosí člověk na hlavě je jeho problém. Mělo by se rozlišovat, co je důležité a co ne. Ale nejsem si jistá, jestli máme právo rozhodovat o tom, zda se někdo může k nám přistěhovat nebo ne. Vím, že je to asi vynuceno reálnými poměry, ale není to zrovna liberální. Přestavte si, že se budete chtít přestěhovat třeba z Chrudimi do Pardubic, koupit si tam dům, a nejprve budete muset žádat, jestli vám to tamější obyvatelé dovolí.

Jsem rozhodnut pod svými články nediskutovat. Na výzvu pana Pavláta však doplňuji a upřesňuji, co jsem již napsal. Není tak zcela v pořádku, aby komentátor náboženství a politiky vysvětloval a obhajoval své výpovědi na přání náboženských činitelů a politiků. Činím to výjimečně, protože jde o Židy, a cítím jakousi účast na historickém dluhu vůči nim.

Žádnému ze zmíněných náboženství v článku nestraním, a žádnému nechci škodit. Jsem a zůstanu stejně kritický ke všem náboženstvím.

Jsem jako ostatní obyvatelé odkázán na agenturní zprávy. Kdybych jim a priori nevěřil, nemohl bych komentovat události. Nemám žádnou možnost zprávy agentur ověřovat. U mediálních agentur a zpravodajských médií musím předpokládat, že zprávy jsou ověřeny. Cítím se oprávněn reagovat na to, co bylo zveřejněno. Nejsem si vědom žádné viny. Jedinou možnou variantou by bylo nepsat. K tomu bych nechtěl dospět.

Kterákoli ze tří zpráv připomenutých v prvním odstavci článku může být faktograficky vadná, zaujatá nebo dokonce podložená špatným úmyslem. Osobně NIC netvrdím - a to bych chtěl zdůraznit - o pilotním nácviku, soudu nad psem a slovenském oslavování válečného zločince. Nic o tom sám za sebe netvrdím, protože jsem nebyl na místě. Přesto mohu a chci na tyto zprávy reagovat.

A ještě jednou potvrzuji, že beru v úvahu původní zprávu i zprávu pana Pavláta o dementi této zprávy. Zprávu pana Pavláta o dementi předávám svým čtenářům, protože pan Pavlát do těchto diskusí nevstupuje. Nechávám na jednom každém, jak s tím naloží. Víc pro to při dobrém svědomí udělat nemohu.

"... Ale nejsem si jistá, jestli máme právo rozhodovat o tom, zda se někdo může k nám přistěhovat nebo ne. Vím, že je to asi vynuceno reálnými poměry, ale není to zrovna liberální. Přestavte si, že se budete chtít přestěhovat třeba z Chrudimi do Pardubic, koupit si tam dům, a nejprve budete muset žádat, jestli vám to tamější obyvatelé dovolí."

Ale já s Vámi plně souhlasím, paní Hájková - dokonce nejen občan Chrudimi by měl mít zcela samozřejmě právo se kdykoli přestěhovat do Pardubic, ale i občan "Říše" z Le Havru i z chudého Burgasu ...
podobně jako občan z bukovinských Černovců nebo haličské Přemyšli se mohl usadit v Terstu či Praze za dob starého mocnářství ...

... že to u občana Daar es Salamu nebo Asmary či Port Saidu vidím poněkud jinak, je dáno právě určitými sebezáchovnými instinkty ...

a jestli to je liberální?

.. já nevím ...
... jsou lidé, kterým je všechno jasno, já se bez mučení přiznám, že prostě nevím - neliberální je podle mého "selského" rozumu, když někomu zasahujete do jeho svobod - ale já svobodu ohledně pohybu vidím jako právo nebýt nějakou mocí zadržován NA nějakém území - to je pak takový větší internační tábor, když sovětský občan bez propustky nemohl Z určitého správního obvodu SSSR, svobodnější Čech ZE svého státu a jen ten Jugoslávec ze socialistických zemí mohl asi kam chtěl ... (myslím že ale muž musel mít "po vojně")

... ale právo kamkoli přijít na území cizí ... ?
je to liberální nárok a právo ... ?

v dnešní době jsem přesvědčován, že prý ano ...
já si tím tak úplně stoprocentně jistý nejsem ...

Máte ve všem pravdu, i ty vaše obavy jsou naprosto pochopitelné. Naznačujete tím, že když se dřív občan jednoho státu (dokonce i Rakouska-Uherska) přestěhoval do jiného města, nijak svým odlišným způsobem života neohrožoval způsob života tamějších obyvatel (i když taky existovalo domovské právo, které se dalo použít). A je to tak. V dnešní době to už neplatí. Ale bohužel ani když se zastaví příliv přistěhovalců (nebo jakákoliv jiná opatření se proti nim podniknou), nikdo nemá stoprocentní jistotu, že jeho vlastní soused a spoluobčan zničehož nic nepřijme třeba islám nebo něco podobného, nezačne chtít stavět mešity atd. To je dnešní svět.