Nečasova vláda neví dne ani hodiny, kdy padne. ODS a TOP 09 si sice mohou hrát s Věcmi veřejnými na kočku a myš až do konce volebního období, ovšem pravděpodobnější je, že dřív nebo později bude (proti)korupční a (ne)šetřící koalice rozpuštěna. Jako nejpřirozenější alternativa, zvlášť když ČSSD o vládní spoluúčast nyní nestojí, se jeví nové volby a čerstvé rozdání karet. Vítězství by v nich s pravděpodobností hraničící s jistotou připadlo sociální demokracii. Nakolik je připravena převzít vládní otěže?

Dobré je vědět, jak a s kým by ČSSD vládla. Některé varianty jsou patrně ještě otevřené, přes jiné „nejede vlak“.

Lidový dům může převzít dědictví po Nečasovi, Schwarzenbergovi a Johnovi komplet i s chlupama — pokračovat v restriktivní politice a realizovat načrtnuté reformy. Tato představa se jeví jako čirá utopie, ačkoli se vždy najde řada oblastí, kde je kontinuita vládnutí zapotřebí. Ekonomická a sociální realita, stejně jako nálada veřejnosti velí ČSSD připravit vlastní program, co nejméně kopírující pravicí vzývané neoliberální recepty. Ruku v ruce s tím je nucena otevřeně komunikovat s občanskými iniciativami a radikálními intelektuály. Nedůvěra v politické aktéry je v České republice natolik silná, že k jejímu překonání je nutné obměnit zaběhané mechanismy politického rozhodování a konat veškeré kroky — počínaje partajemi, konče parlamentem — pod pomyslnou lupou veřejnosti.

Sociální demokracie se rozhodla nejprve v rámci široké otevřené debaty připravit Zelené a Bílé knihy ve stěžejních politických oblastech, od stranického systému či vzdělávání po zemědělství či mezinárodní vztahy. V první fázi se nechystá přednášet hotové názory, nýbrž pokládat a prodiskutovávat podstatné otázky. Až po této fázi má následovat standardní příprava Střednědobého programu ČSSD použitelného i pro nejbližší sněmovní a krajské volby.

Zvolený postup umožňuje korigovat sociálně demokratickou politiku tam, kde zkostnatěla a nebezpečně zkonzervativněla. Doba přeje originálním nápadům, a je rozhodně lépe, rodí-li se na půdě etablovaných stran, než když je po svém uchopí populisté z extrémních okrajů politického spektra.