Může se politika USA na Blízkém východě ještě změnit?

Petr Jedlička

Prezident Spojených států nastínil novou koncepci zahraniční politiky v nejsledovanější oblasti světa. Komentátoři však v její úspěch nevěří. Mají Obamovy plány alespoň nějakou naději? A jak ověřit, zda jsou míněny opravdově?

Barack Obama ohlásil další Změnu. Tentokrát v zahraniční politice. Změnit by se měl úplně přístup Spojených států k Maghrebu a Blízkému východu. Obama to avizoval ve čtvrtečním projevu k zaměstnancům State Departmentu jako nezbytnost — vývoj podnícený arabským protestním hnutím a revolucemi.

Projev (na horním videu v plném znění) vyvolal především negativní reakce. Dle jedněch byl zoufalý, neboť se USA marně snaží obnovit svůj vliv v regionu; dle druhých neupřímný, protože USA vše, vůči čemu se nyní ohrazují, pomáhaly budovat; dle třetích naivní, jelikož se toho zas tolik nezměnilo a Obama nemá ve skutečnosti potřebnou moc; dle dalších zase nedůsledný nebo radikální až moc.

Obama ale tentokrát nemluvil pouze o potřebě nového přístupu, jako například před dvěma lety v Káhiře. Hovořil o změně politiky jako o hotové věci. To si zaslouží pozornost. Přestože totiž moc Spojených států už opravdu není, co bývala, mohou stále ovlivnit dost. A přesto, že se zahraniční politika současného amerického prezidenta doposud nijak revolučně nelišila od politiky jeho předchůdce, nelze jen z tohoto vyvozovat, že tomu tak bude i v budoucnosti.

Co tedy americký prezident vlastně řekl: Pohyb, který rozdmýchali mladí lidé, domáhající se svých legitimních práv v Tunisku a Egyptě, nelze popírat (...) Je třeba jej využít jako příležitost. Je třeba se voláním po svobodě a změnou, kterou neprosadily Spojené státy, ale sami lidé, inspirovat. Je třeba podpořit všechny reformní procesy v regionu, pomoci tamním národům domoci se svého (...) USA budou říkat jasně: Všechny autokratické vlády v oblasti musí podstoupit příslušné reformy, nebo odejít.

Právo na svobodný projev a sdružování, pokračoval Obama dále, právo zvolit si vlastní zástupce a právo na seberealizaci, podmíněné spravedlivým rozdělením zdrojů jednotlivých států, toto všechno už nebude sehrávat v americké zahraniční politice druhotnou roli, ale stane se principy, které budou tvořit její základ (...) K podpoře těchto principů použijí Spojené státy veškerý svůj vliv, konstatoval americký prezident.

Jde opravdu jenom o rétoriku, za kterou nebudou žádné činy? Nebo snad libozvučnou zástěrku pro snahu USA obnovit kontrolu nad neklidným regionem? Obojí je možné. Předpokládejme ale nyní, že se Obama chce o Změnu alespoň pokusit. Do jaké míry je takový posun vůbec proveditelný? A v čem konkrétně se může projevit?

Co vlastně může?

Jaké jsou vlastně Obamovy možnosti: Jako každá zahraniční politika, zaměřuje se i ta americká na prosazování národních zájmů. Ty si v posledních dekádách definují republikáni i demokraté podobně: obrana národní bezpečnosti, zajištění hospodářské prosperity, prosazování amerického vlivu (ve všech významech) a formování světa do podoby, jenž odpovídá kulturně a historicky dané představě nejlepšího možného.

Dvě hlavní americké strany se ovšem liší ve výběru postupů, jimiž se snaží zmíněného dosáhnout.

×
Diskuse
SH
May 24, 2011 v 18.42
Zastaralé pojetí.
Pokud bude principem zahraniční politiky jednotlivých států jejich „národní zájem“, tak se jednou určitě vyvraždíme. Dokud nebude nejvyšším zájmem všech zemí prosperita lidství, tak to bude jako doposud, čti, bude nad lidmi vládnout ideologie individualismu, realizovaná „právem“ silnějšího.
Skutečné novátorství.
A konkrétně k Blízkému Východu? USA by udělala nejlépe, kdyby se tam do ničeho nepletla. Jednou by ji pak možná všichni tamnější uznali jako „přítele“.