Hned dvě vládní novely atomového zákona projednává v pátek Poslanecká sněmovna. První z novel zavádí pravidlo, že firmy, na které dohlíží Státní úřad pro jadernou bezpečnost, budou tomuto úřadu přispívat na jeho dohled. Druhá novela počítá s finančními kompenzacemi obcím, na jejichž katastrálním území se uskuteční průzkum ke stavbě hlubinného úložiště radioaktivních odpadů. Obě předlohy posoudí poslanci v prvním čtení a odešlou je do příslušných sněmovních výborů.

Vládní příspěvek obcím, na jejichž území se bude konat průzkum týkající se hlubinných úložišť, by se podle vlády mohl pohybovat pro vybranou lokalitu od pěti do deseti milionů korun ročně. Průzkumné práce se zřejmě uskuteční na zhruba šesti lokalitách a týkat se budou více než dvou desítek obcí. Mezi vybrané lokality patří Březový potok a Čertovka v Plzeňském kraji, Čihadlo a Magdaléna v Jihočeském kraji a Horka a Hrádek na Vysočině.

Podle Edvarda Sequense ze sdružení Calla však tímto vláda řeší pouze menší část problému. „Když stát říká A, měl by říct taky B a dát obcím větší pravomoci při rozhodování, zda u nich úložiště jaderného odpadu vznikne. Takto to spíš vypadá jako uplácení nebo odpustek,“ řekl Deníku Referendum Sequens.

Podle Sequense navíc není pravda, že novelu podporují obce, jichž se týká, jak tvrdí předkladatelé. „Větší část z nich si nic takového nepřeje a nabídky kompenzací odmítají. Pro malé obce jsou to sice obrovské peníze, ale uvědomují si, že by tím zničily lokalitu pro své potomky,“ soudí Sequens.

Placení poplatků úřadu pro jadernou bezpečnost se má týkat držitelů povolení podle atomového zákona. SÚJB kromě šesti jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně kontroluje bezpečné zacházení s radiací také u zhruba osmi tisíc dalších držitelů povolení.

Podle Sequense je poněkud zvláštní, že se v jeden den předkládají hned dvě oddělené novely téhož zákona. V případě poplatků však návrh spíše vítá. „Dnes stát přispívá na licenční procesy, ale jsou to takové peníze, že už to přestává být průchozí.“ Výhodou podle něj je, že peníze půjdou přímo do státu, nikoli posuzovatelům.

Kritici novely upozorňují také na to, že návrh nijak neřeší neúměrně nízkou odpovědnost provozovatelů jádra. Maximální částka je totiž pouhých osm miliard korun. Přitom například v případě Fukušimy se už nyní odhadují škody na 578 miliard. Podle Strany zelených by tak měla Česká republika přistoupit alespoň k režimu Protokolu Pařížské úmluvy z roku 2004, který by odpovědnost provozovatele více než zdvojnásobil.

„Země jako Německo, Švýcarsko nebo Rakousko odpovědnost provozovatelů neomezují a mnohé další země ji mají vyšší než Česká republika. Vhodnou příležitostí pro úpravu zákona je právě jeho dvojí novelizace,“ upozornil předseda SZ Ondřej Liška.