Stavba dalších reaktorů v Temelíně, případně na dalších lokalitách, má nebývale širokou politickou podporu. Nejen politické strany, ale i řada jindy zdravě kritických lidí tvrdí, že Česká republika jadernou energetiku rozšiřovat prostě musí: kvůli zásobování elektřinou i jako recept na překonání ekonomické krize.

Moje osobní zkušenost je taková, že se na toto téma prakticky nevede věcná, argumenty podložená diskuse. Proto dnešní příspěvek zaměřím na fakta, která podle mého názoru hovoří proti novým reaktorům.

Dostavbu dvou bloků jaderné elektrárny Temelín prosadil Klausův kabinet na přelomu let 1992 a 1993 na základě vykonstruovaných argumentů, které se nikoliv náhodou shodují s těmi, jimiž odůvodňuje potřebu dalšího třetího a čtvrtého reaktoru současná vláda:

Za prvé, Temelín prý potřebujeme k zajištění spolehlivých dodávek elektřiny.

Za druhé, Temelín nám údajně umožní odstavit špinavé tepelné elektrárny a přestat likvidovat severočeskou krajinu uhelnými doly.

Za třetí, díky Temelínu má mít česká ekonomika zajištěny dodávky levné elektřiny, což zajistí její konkurenceschopnost — a kromě toho nové reaktory poskytnou nová pracovní místa.

Proti tomuto namítám následující:

1. Další reaktory jsou nepotřebné

Už stávající dva bloky jaderné elektrárny Temelín jsou nadbytečné. Důvodová zpráva, kterou roku 1992 předložil ministr Vladimír Dlouhý, uvádí doslova, že pokud nebude Temelín spuštěn do roku 1995, lze v roce 1997 očekávat řádově tři týdny až sto dní výpadků v dodávkách elektřiny. Ačkoliv byl Temelín spuštěn o šest let později, výpadky nenastaly. Naopak, celá jeho kapacita se už deset let vyváží.

V roce 2009 činil podle oficiálních údajů Energetického regulačního úřadu čistý vývoz elektřiny z ČR (tj. celková bilance vývozu a dovozu) celkem 13,6 miliard kilowatthodin. Podle mluvčího ČEZu Marka Svitáka vyrobily dva reaktory v Temelíně v roce 2009 rekordní množství elektřiny, a to 13,2 miliard kilowatthodin.

Ačkoliv často slyšíme oprávněné varování, že Česká republika má na rozdíl od mnoha jiných zemí jen omezené energetické zdroje, přesto jsme již léta druhým největším vývozcem elektřiny v Evropě. Více elektřiny vyváží už jen Francie, v roce 2009 to bylo 24 miliard kilowatthodin (viz portál evropských elektrárenských sítí Entsoe). V přepočtu na hlavu a na velikost ekonomiky je tak naše vlast ve vývozu elektřiny bezkonkurenčně na prvním místě.

Česká republika nepotřebuje další reaktory ani dlouhodobě. Především se musíme zamyslet se nad tím, jestli opravdu musíme spotřebovávat tolik, kolik dnes — a chtít ještě víc zítra. Je čas oprášit ideál skromnosti, bez níž se dlouhodobě stejně neobejdeme, protože nasytit do nekonečna rostoucí spotřebu v principu nedokážeme, ani kdybychom nastavěli reaktory v každém okrese. I když ale pro tuto chvíli necháme otázku uskromnění stranou, naše ekonomika má obrovský potenciál v lepším využití energie, tj. ve snížení plýtvání využitím moderních technologií, které jsou úspornější.

Dokonce i známá Pačesova komise, která v případě jádra pracovala na základě politického zadání (což dokládají svědectví některých členů komise nebo i závěrečná zpráva samotná), konstatovala, že největší potenciál České republiky je v úsporách. Možnosti zvyšování energetické účinnosti jsou u nás mnohem větší, než kolik případně nabízí stavba nových elektráren. Energetickou náročnost českých budov lze rozumně snížit o 60 % — hlavně lepšími izolacemi domů, které omezí úniky tepla. Číslo odpovídá šestinásobku elektřiny, kterou by dodávalo rozšíření severočeských uhelných dolů pod sousední obce. Možnosti vylepšování efektivnosti domácího průmyslu už se současnými technologiemi činí 23 %, tedy ekvivalent dvou jaderných elektráren v Dukovanech.

Existuje výborná studie v češtině, která ukazuje možnosti alternativní a bezjaderné energetické koncepce do roku 2050. Vychází mimo jiné právě z informací Pačesovy komise. Její recenzi si můžete přečíst na blogu Respektu, kompletní dokument najdete na samostatném webovém portálu.

Z nedávné doby existují i další studie vysoce renomovaných institucí, které ukazují možnosti postavit energetiku v rámci celé EU na úsporách a obnovitelných zdrojích, tedy bez jádra. Například od Pricewaterhouse Coopers nebo McKinsey.

2. Temelín nenahradí severočeské elektrárny

Představa, že Temelín nám pomůže nahradit špinavé uhelné elektrárny, je přímočará a selsky srozumitelná. Proto ji také zastánci jaderné energetiky používají prakticky při každé příležitosti, v devadesátých letech stejně jako dnes. Jsou to ale falešné sliby.

Po dokončení prvního a druhého bloku temelínské elektrárny v letech 2000 až 2002 ČEZ nevypnul ani jednu uhelnou elektrárnu. Proč by to také dělal, když může jejich elektřinu s velkým ziskem prodat? Vyplatí se mu také proto, že stávající tepelné elektrárny vyrábějí elektřinu levněji než Temelín. (Zdánlivě laciný proud z jádra produkují pouze Dukovany, protože desítky miliard za výstavbu tamních reaktorů zaplatil stát, a ČEZ je pouze zdědil, takže v nich vyrábí jen za provozní náklady. V případě Temelína a případných dalších nových reaktorů ale musí ČEZ splácet i masivní investiční náklady, což celkové náklady výrazně prodraží — více viz níže.)

Stejně jako severočeské uhlí nenahradily první dva jihočeské reaktory, nenahradí je ani případné další dva. ČEZ s omezováním uhelných elektráren nepočítá, což můžeme vidět například na tom, že investuje do obnovy největší tepelné elektrárny v Prunéřově nebo že se (úspěšně) domáhá co největšího počtu emisních povolenek zdarma.

3. Další reaktory jsou ekonomicky nevýhodné

Pohádky o levnější elektřině byly jedním z hlavních argumentů pro stavbu prvních dvou reaktorů v Temelíně během devadesátých let. Od roku 2000, kdy Temelín začal vyrábět elektřinu, ale cena proudu v domácnostech zdražila na dvojnásobek.

Jaderné reaktory patří mezi investičně nejnáročnější zdroje energie. Jediný blok o výkonu 1 000 MW dnes přijde na 5 až 10 miliard dolarů, tj. 90 až 180 miliard korun. Je pravidlem, že konečná cena je několikanásobně vyšší, než se uvádí na začátku: viz první dva bloky JE Temelín, které původně měly stát 20 miliard korun a nakonec přišly na více než 100 miliard. To je pravidlo, které platí prakticky vždy. U 52 reaktorů vybudovaných v USA překročila firma Westinghouse rozpočet v průměru o 420 %. Posledních deset reaktorů postavených v Indii stálo trojnásobek toho, co se plánovalo.

Nejnovější reaktor francouzského modelu ve finském Olkiluoto měl stát 2,5 miliard eur (tolik v roce 2002 slibovali v tamním parlamentu). Kontrakt v roce 2003 už byl na 3,2 miliardy eur. Stavba sice měla být hotová vloni v dubnu, ale má nejméně čtyřletý skluz, takže výroba elektřiny začne nejdřív v roce 2013. Náklady na výstavbu se už zvýšily o dalších 2,7 miliard eur, v tuto chvíli tak vychází cena na 5,9 miliard eur (a je skoro jisté, že ještě dojde k dalšímu zdražení).

Cena elektřiny z nových reaktorů by tak byla výrazně vyšší, než jsou dnešní ceny — což povede k dalšímu zdražení elektřiny, se všemi důsledky pro domácnosti i ekonomiku. Například elektřina z nových francouzských reaktorů EPR přijde na 80 až 110 eur, tedy 2 000 až 2 700 korun za tisíc kilowatthodin. Přitom dnešní cena na evropském trhu se pohybuje kolem 60 eur, tedy cca 1 500 korun. Ruské, údajně levnější reaktory nové generace budou podle nedávné smlouvy v Turecku dodávat elektřinu za 125 dolarů, tedy 2 300 korun za tisíc kilowatthodin.

Někdo by mohl namítnout, že drahé reaktory jsou vlastně dobré coby masivní zakázka, která oživí ekonomiku a vytvoří nová pracovní místa. To je ale třeba vidět také z perspektivy ceny elektřiny — příliš drahý proud v důsledku nových reaktorů podkopává konkurenceschopnost ekonomiky i sociální situaci domácností.

Za zmínku stojí také to, že třeba firma Škoda jaderné strojírenství již není v českém vlastnictví, a tedy případné její zisky skončí v rukou zahraničních majitelů — v tomto případě, což tomu ještě dodává na absurditě, jde o impérium Gazpromu. (Podrobněji k tomu viz můj dřívější text zde.)

Ale především, jaderná energetika má ve srovnání s jiným typy elektráren nejvyšší tzv. produktivitu práce — to znamená, že na jednotku vyrobné energie potřebuje nejmenší počet zaměstnanců.. ČEZ se tím koncem devadesátých let, kdy to bylo právě v módě, vychloubal, takže můžeme odkázat přímo na jeho dobový graf:

↗

Jinými slovy, pokud jde někomu o vytváření pracovních míst, pak se vyplatí stavět jakoukoliv jinou elektrárnu než jadernou.

Příště se k tématu ještě vrátím se třemi dalšími výhradami: Nové reaktory by totiž vyráběly energii na dluh budoucích generací, znamenaly vážná bezpečnostní rizika a v neposlední řadě zvýšily ekologickou zátěž.