Já tento komentář chápu. Celé to vychází z emocionality Putnova komentáře. V takovém nastavení člověk lehce sklouzne k používání, jindy zatracovaných, myšlenek.
Nemohu si ale pomoct a zároveň mezi řádky čtu tu hlavní myšlenku schovanou pod emotivním vyjádřením. Z mého pohledu, ta myšlenka obsahuje podobnou kritiku jakou jindy dostaly jiná dogmata.
Jsem hluboce zakořeněný liberál s levicovým přesahem a to jak část liberální levice jednostranně, někdy až fanaticky, přistupuje ke konfliktu mezi Izraelci a Palestinci, mě velmi znepokojuje. Tento konflikt mi vůbec nepřipadá jako souboj mezi dobrem a zlem. Jako nějaký fotbalový zápas mezi velkými rivaly, který se jak je zvykem přenáší i do fandovské základny. Chápu, že fandící mentalita je drtivé většině společnosti přirozená (napravo i nalevo), mrzí mě ale, že se to týká i části intelektuálů. Fandění, ztotožnění se, má jeden zásadní problém a tím je ztráta sebekritického pohledu. Vzpomínám si na diskuzi s osobou, které si jinak velmi vážím, kde při ztrátě argumentů přišel komentář typu: Přece nemohu zradit své druhy. A to je přesně cesta do pekel.
Z kusé znalosti nedávné i dávnější historie, je zřejmé, že zásadní problém tkví v úspěchu agresivních a nenávistných politik na obou stranách. Soužití více etnik na jednom území asi nikdy nebylo bezbolestné. V případě nástupu identitární politiky, ale jasně vede současné situci. Je tím jak dlouhodobá politika Izraelských konzervativců a nacionalistů, tak protiváha v podobě internacionálně fanděného/podporovaného Palestinského nacionalismu. Oba tyto proudy představují pouze, malou ale agresivní a hlasitou, část společnosti. A zároveň ztotožňují opačnou stranu pouze s touto částí.
Tato identitární nesmiřitelnost pak vedla k naprosto bezprecedentnímu vraždění a terorizaci. Následovaném genocidní reakcí.
My tu v čechách máme vlastní zkušenost se soužitím více etnik. Při vyhrocení identiárních politik došlo nendříve k terorizování a kooperaci s okupací u části jednoho etnika. A následné protireakce v kompletním vyhnání ("vyčištění") od etnika druhého. Možná to může být i jedním z důvodů, proč zrovna zde je výrazná podpora jedné, "čistící", strany.
Nevím jaký je vlastně přesný důvod ztotožnění se západní levice s Palestinci. Velkou roli v tom ale jistě hraje kmenové uvažování. Jinak by nebyly možné výroky typu: Vždyť si za to můžou sami! (rozuměj, Izraelci za to, že Hamás vraždí). Nebo podobně genocidně/vyhaněčsky motivovaný výkřik: From the river to the sea.
Obávám se, že bohužel teď nastává celosvětové období politiky identit a jakékoli kooperační řešení čehokoli není na obzoru.
Nelze jinak než souhlasit s komentářem Josefa Poláčka.
Celý pes je zakopán v tom, že demokracii tvoří lidé a jejich masa. A to je její síla i slabost. Každý máme nějako motivaci a drtivou většinu žene prospěch poměrně omezeného kruhu kolem daného člověka. Naše mozky se neliší od mozků otrokářů, kolonizátorů, lovců a sběračů. Jediné jak se lišíme je výchova a vzdělání. A co si budeme povídat, v tom stále dost zaostáváme.
Obávám se že teze, že Harris byla málo progresivní a levicová (a Sanders by více uspěl) je velmi milná. Sanders by měl jedinou (sic naprosto zásadní) výhodu a tou je, že je to muž. Ale reálně jeho program oslovuje hodně menšinovou část populace a zároveň odpuzuje jinou (ale stále potřebnou). A to prostě ve volebních systémech jako v USA nelze. Myslím, že Corbyn je názorný příklad jak to selže.
Harris měla jednoduše málo času na to aby budovala pevné jádro, které jí bude volit ať bude říkat cokoli. To je ohromná Trumpova výhoda a pracuje na tom posledních 8 let. O něco podobného se Sanders samozřejmě snaží na "demokratické" straně (nebo spíše straně kulturní války), ale jeho zástup je řádově nižší (celkem pochopitelně, vzhledem k typu jeho elektorátu).
Myslím si, že kdyby byla Harris muž a měla na kampaň rok tak to proti Trumpovi uhraje. Ona totiž pochopila pro kampaň zásadní věc a tou je že něco je kampaň a něco je následná politka. A tyhle dvě věci mohou být dost odlišné. Kampaň v prostředí USA musí cílit na odhadem 70% populace. Zároveň vaši jádroví voliči se musí být schopní povznést nad kampaňové věci (typu scházení se s umírněnými republikány, apod). A to je něco co zatím, daleko kritičtější, jádrové progresivní voličstvo nechápe. Trumpovi MAGA voliči to chápou naprosto skvěle a to je to proč podle mě vyhrál.
Martin C. Putna popírá existenci Palestinců. Pomocí nepřípustných zkreslení
Filip Outrata
Já tento komentář chápu. Celé to vychází z emocionality Putnova komentáře. V takovém nastavení člověk lehce sklouzne k používání, jindy zatracovaných, myšlenek.
Nemohu si ale pomoct a zároveň mezi řádky čtu tu hlavní myšlenku schovanou pod emotivním vyjádřením. Z mého pohledu, ta myšlenka obsahuje podobnou kritiku jakou jindy dostaly jiná dogmata.
Jsem hluboce zakořeněný liberál s levicovým přesahem a to jak část liberální levice jednostranně, někdy až fanaticky, přistupuje ke konfliktu mezi Izraelci a Palestinci, mě velmi znepokojuje. Tento konflikt mi vůbec nepřipadá jako souboj mezi dobrem a zlem. Jako nějaký fotbalový zápas mezi velkými rivaly, který se jak je zvykem přenáší i do fandovské základny. Chápu, že fandící mentalita je drtivé většině společnosti přirozená (napravo i nalevo), mrzí mě ale, že se to týká i části intelektuálů. Fandění, ztotožnění se, má jeden zásadní problém a tím je ztráta sebekritického pohledu. Vzpomínám si na diskuzi s osobou, které si jinak velmi vážím, kde při ztrátě argumentů přišel komentář typu: Přece nemohu zradit své druhy. A to je přesně cesta do pekel.
Z kusé znalosti nedávné i dávnější historie, je zřejmé, že zásadní problém tkví v úspěchu agresivních a nenávistných politik na obou stranách. Soužití více etnik na jednom území asi nikdy nebylo bezbolestné. V případě nástupu identitární politiky, ale jasně vede současné situci. Je tím jak dlouhodobá politika Izraelských konzervativců a nacionalistů, tak protiváha v podobě internacionálně fanděného/podporovaného Palestinského nacionalismu. Oba tyto proudy představují pouze, malou ale agresivní a hlasitou, část společnosti. A zároveň ztotožňují opačnou stranu pouze s touto částí.
Tato identitární nesmiřitelnost pak vedla k naprosto bezprecedentnímu vraždění a terorizaci. Následovaném genocidní reakcí.
My tu v čechách máme vlastní zkušenost se soužitím více etnik. Při vyhrocení identiárních politik došlo nendříve k terorizování a kooperaci s okupací u části jednoho etnika. A následné protireakce v kompletním vyhnání ("vyčištění") od etnika druhého. Možná to může být i jedním z důvodů, proč zrovna zde je výrazná podpora jedné, "čistící", strany.
Nevím jaký je vlastně přesný důvod ztotožnění se západní levice s Palestinci. Velkou roli v tom ale jistě hraje kmenové uvažování. Jinak by nebyly možné výroky typu: Vždyť si za to můžou sami! (rozuměj, Izraelci za to, že Hamás vraždí). Nebo podobně genocidně/vyhaněčsky motivovaný výkřik: From the river to the sea.
Obávám se, že bohužel teď nastává celosvětové období politiky identit a jakékoli kooperační řešení čehokoli není na obzoru.
Trumpovo vítězství má jedinou přednost: obnažuje hloubku civilizační krize
Jakub Patočka
Nelze jinak než souhlasit s komentářem Josefa Poláčka.
Celý pes je zakopán v tom, že demokracii tvoří lidé a jejich masa. A to je její síla i slabost. Každý máme nějako motivaci a drtivou většinu žene prospěch poměrně omezeného kruhu kolem daného člověka. Naše mozky se neliší od mozků otrokářů, kolonizátorů, lovců a sběračů. Jediné jak se lišíme je výchova a vzdělání. A co si budeme povídat, v tom stále dost zaostáváme.
Obávám se že teze, že Harris byla málo progresivní a levicová (a Sanders by více uspěl) je velmi milná. Sanders by měl jedinou (sic naprosto zásadní) výhodu a tou je, že je to muž. Ale reálně jeho program oslovuje hodně menšinovou část populace a zároveň odpuzuje jinou (ale stále potřebnou). A to prostě ve volebních systémech jako v USA nelze. Myslím, že Corbyn je názorný příklad jak to selže.
Harris měla jednoduše málo času na to aby budovala pevné jádro, které jí bude volit ať bude říkat cokoli. To je ohromná Trumpova výhoda a pracuje na tom posledních 8 let. O něco podobného se Sanders samozřejmě snaží na "demokratické" straně (nebo spíše straně kulturní války), ale jeho zástup je řádově nižší (celkem pochopitelně, vzhledem k typu jeho elektorátu).
Myslím si, že kdyby byla Harris muž a měla na kampaň rok tak to proti Trumpovi uhraje. Ona totiž pochopila pro kampaň zásadní věc a tou je že něco je kampaň a něco je následná politka. A tyhle dvě věci mohou být dost odlišné. Kampaň v prostředí USA musí cílit na odhadem 70% populace. Zároveň vaši jádroví voliči se musí být schopní povznést nad kampaňové věci (typu scházení se s umírněnými republikány, apod). A to je něco co zatím, daleko kritičtější, jádrové progresivní voličstvo nechápe. Trumpovi MAGA voliči to chápou naprosto skvěle a to je to proč podle mě vyhrál.