Moc děkuji Jakubu Patočkovi za tento článek. Coby katolíka snažícího se vidět společnou cestu ke sledování ideálů evangelia s těmi, kdo nevěří v Krista jak božího syna, mě v první řadě moc potěšil (byť v případě autora ne úplně překvapivě) jasným a konkrétním definováním možné úlohy křesťanství jako důležitého příspěvku k praktickému naplňování lidství tváří v tvář odlidštěnému neoliberalismu (na příkladu Josefa Luxe). Na druhou stranu musím říci, že mě o to víc rmoutí, že v prostředí české (alespoň tedy katolické) církve bych obdobně pozitivní a v dobrém slova smyslu pragmatický přístup k hledání odpovědí na důležité společenské a ekonomické otázky hledal opravdu stěží.

S panem Kostlánem lze souhlasit ve velké části jeho výtek vůči ČSSD, avšak to, co doporučuje konat, silně působí dojmem moralizátorství odtrženého od reality a založeného převážně na černobílých kategorických soudech.
Pokud jsem to dobře pochopil, tak doporučuje, aby socdem za své chyby dostala za vyučenou pokud možno ještě větším volebním debaklem, přičemž předpokládá, že v důsledku toho se jednak do vedení sociálních demokratů dostanou samé nové, čestné a silné osobnosti a dále pak to, že se na levici jaksi automaticky etabluje nová důvěryhodná strana s relevantním politickým vlivem. Tímto obrodným procesem posílena, pak levice samozřejmě bude schopna vydobýt ztracené pozice a konat dobro, resp. to, co od ní je očekáváno jako správné. Jakýkoli popis pro levici nepříznivého stavu pak není nic jiného než výmluvy či rovnou fňukání, které jen odrazuje od potřebných rozhodných kroků.
Je to moc hezká představa, avšak je založena na příliš mnoha samozřejmých předpokladech a opomíjí příliš mnoho reálných okolností, o nichž bohužel nemám čas se rozepisovat.
Konání, k němuž vyzývá pan Kostlán, totiž v důsledku může vyústit v obdobnou situaci, jako je např. v Maďarsku (či v Polsku), kde vliv levice na reálnou politiku je prakticky marginální a nic nenasvědčuje tomu, že by přestal klesat. Je snad takováto konstelace příznivá pro zájmy skutečně chudých a slabých, s nimiž je v článku mj. také argumentováno?
Ano, nemáme zde žádnou důslednou a mravopočestnou levicovou stranu, a ze stran , které mají reálný politický vliv je zde nalevo bohužel jen levostředová ČSSD, která i nadále trpí mnoha neřestmi. Avšak chtít poslat tuto jedinou parlamentní levicovou (o definici levicovosti bych se nerad přel) stranu „do kolen“ jako výchovný trest za její nedokonalost, není v české realitě roku 2010 nic jiného než, s prominutím, zbrklá a kontraproduktivní pitomost, která z hlediska zamýšlených cílů může přinést podstatně víc škody než užitku.
Zkrátka, jde o to, že pokud se morální kritika zvrhne v morální hysterii, může být v realitě výsledkem doporučených „ozdravných kroků“ praktická sebevražda. Česká levice by tedy touto cestou klidně mohla dospět k bezchybnosti a zároveň k bezvýznamnosti.

Nerad poněkud odbíhám od tématu, zvlášť když je tak dobře pojednané, ale v souvislosti s kamenem a dětmi si nemohu dovolit neodkázat i na další biblický obraz, pro změnu z proroka Ezechiela, který mluví o tom, že srdce kamenná mají mají být nahrazena srdci z masa, což dle mého názoru docela vystihuje problém velké části dnešní mládeže, zcela konformní s neoliberálním individualistickým establishmentem. Vzhledem k veřejně známým projevům jejich postojů, nejzřetelnějším asi z facebookové vulgarosféry (netuším, jak povahu tohoto prostředí lépe nazvat) či z vaječných manévrů před volbami do europarlamentu, však těžko lze tvrdit, že jde o nějaký druh fanatického idealismu (byť notně kuriózního). Co z uvedeného chování lze vycítit, je spíše sdílený "generační" způsob vulgární zábavy, která navíc není korigována v podstatě žádnou veřejně proklamovanou negativní zpětnou vazbou ze strany drtivé většiny médií. Bohužel tedy netuším, jakým zázrakem by současná generace náctiletých mohla dospět k vyznávání jakýchsi "naivních" ideálů, pro které je nezbytnou podmínkou právě ono srdce z masa a které jsou jistě i jedním ze zdrojů levicového či vůbec alternativního myšlení.