Děti z kamení?

Ivan Štampach

Sociální demokracie by měla mít jako jasný cíl demokratický socialismus. Měla by se přestat tohoto výrazu bát. Neměla by se spokojit s pouhými kosmetickými úpravami odporného obličeje systému opřeného o neoliberální ideologii.

Přirozená otázka pro poraženého vítěze posledních voleb do Sněmovny směřuje k případnému poučení z velkého propadu hlasů ve prospěch uskupení neoliberálů a kuriózních českých konzervativců. Nabízí se poučení ohledně vedení kampaně nebo dojmu veřejnosti z osobních vlastností jednotlivců. To přenechme mediálním analytikům, reklamním a PR agenturám. Je možné, že si straničtí bossové nechají udělat takový rozbor. Je možné, že v profesionálním ohlupování voličů a v eliminaci jejich svobodného výběru volebních programů se udělaly nějaké chyby. Mohla být chyba v objednávce, nebo v dodávce těchto služeb.

Vedle marketingového hlediska je tu ještě jako nesmělá varianta možný pohled občanský. Několik intelektuálů dosud rozptýlených po několika málo periodikách, knižních nakladatelstvích a akademických pracovištích vystrčilo růžky, překonalo ostych a spojilo síly. Tito nepřizpůsobiví jedinci s politováním uznali pragmatickou nutnost té ideové mesaliance, jíž byla opoziční smlouva, připustili, že Grossova politická éra byla atypická, a nelze se v hodnocení o ni opírat, překonali šok z brutálního policejního rozehnání CzechTeku na Tachovsku roku 2005, obhajovaného ještě nedávným předsedou strany, a poskytli nesmělou podporu České straně sociálně demokratické.

Činí to mimo jiné působením v Masarykově demokratické akademii a členstvím ve třech názorových platformách. Jedni chtějí propojit sociální aspekt politiky s aspektem environmentálním. Druzí se sympatiemi sledují křesťanství a jiní náboženské tradice a hledají v nich podněty pro sociálně demokratickou politiku. Další se domnívají, že sociální práva nejen doplňují práva občanská, ale činí je teprve reálnými. Všichni se snad shodují v kritickém pohledu na stav současné západní civilizace, v důvěře, že alternativa je možná a že sociální demokracie se může opřít o tyto ideové zdroje, o podněty zúženě řečeno křesťansko-sociální, impulsy „zelené“ a liberální. A že by to pro stranu bylo prospěšnější než politický marketing.

×
Diskuse
MM
June 14, 2010 v 22.58
Ekologicko-křesťanská levice
Pane Štampachu děkuji za článek! Mimo jiné děkuji za ujasnění pojmu radikální, který jsem si doposud vždy asocioval s pojmem nedemokratický (nejspíše jde o mediální zkratku a pravděpodobně to vnímá tímto způsobem většina lidí - otázka je jestli tedy tento pojem ve svém původním významu již neztratil legitimitu). Dále děkuji za náčrt Vaší představy levicového programu, jakýsi návrat k ekologicko-křesťanským kořenům. Po jejich optimálním mixu by se mohlo jednat o ideální vábničku na českého voliče (sám bych nebyl imunní). Otázka je jakou měrou se v něm začnou uplatňovat některé dogmatické vize lidí s nezvládnutelným egem.
Zajímavá je také zmínka o Východním Něměcku v souvislosti s centrálním plánováním. Mám k tomu historku ze života, kterou bych rád dokreslil jistou dech beroucnost tohoto dnes již padlého ekonomického systému, který byl formován nedostatkem surovin v kombinaci s budovatelským nadšením jehož je schopen snad jen Německý národ. Jsa majitelem Trabanta (bez ironie toho nejekologičtějšího vozu, který byl kdy vyroben) mi, v důsledku jistých činností, žena ukopla vzpěru do zadních dveří (nedá se sehnat). Byl jsem velmi potěšen a celkově mi přišlo velmi sympatické když jsem stejnou vzpěru našel ve víku východoněmecké centrifugy, kterou jsme zrovna vyřazovali z laboratoře.
MK
June 15, 2010 v 15.49
Děti a kamenné srdce
Nerad poněkud odbíhám od tématu, zvlášť když je tak dobře pojednané, ale v souvislosti s kamenem a dětmi si nemohu dovolit neodkázat i na další biblický obraz, pro změnu z proroka Ezechiela, který mluví o tom, že srdce kamenná mají mají být nahrazena srdci z masa, což dle mého názoru docela vystihuje problém velké části dnešní mládeže, zcela konformní s neoliberálním individualistickým establishmentem. Vzhledem k veřejně známým projevům jejich postojů, nejzřetelnějším asi z facebookové vulgarosféry (netuším, jak povahu tohoto prostředí lépe nazvat) či z vaječných manévrů před volbami do europarlamentu, však těžko lze tvrdit, že jde o nějaký druh fanatického idealismu (byť notně kuriózního). Co z uvedeného chování lze vycítit, je spíše sdílený "generační" způsob vulgární zábavy, která navíc není korigována v podstatě žádnou veřejně proklamovanou negativní zpětnou vazbou ze strany drtivé většiny médií. Bohužel tedy netuším, jakým zázrakem by současná generace náctiletých mohla dospět k vyznávání jakýchsi "naivních" ideálů, pro které je nezbytnou podmínkou právě ono srdce z masa a které jsou jistě i jedním ze zdrojů levicového či vůbec alternativního myšlení.