Děti z kamení?
Ivan ŠtampachSociální demokracie by měla mít jako jasný cíl demokratický socialismus. Měla by se přestat tohoto výrazu bát. Neměla by se spokojit s pouhými kosmetickými úpravami odporného obličeje systému opřeného o neoliberální ideologii.
Přirozená otázka pro poraženého vítěze posledních voleb do Sněmovny směřuje k případnému poučení z velkého propadu hlasů ve prospěch uskupení neoliberálů a kuriózních českých konzervativců. Nabízí se poučení ohledně vedení kampaně nebo dojmu veřejnosti z osobních vlastností jednotlivců. To přenechme mediálním analytikům, reklamním a PR agenturám. Je možné, že si straničtí bossové nechají udělat takový rozbor. Je možné, že v profesionálním ohlupování voličů a v eliminaci jejich svobodného výběru volebních programů se udělaly nějaké chyby. Mohla být chyba v objednávce, nebo v dodávce těchto služeb.
Vedle marketingového hlediska je tu ještě jako nesmělá varianta možný pohled občanský. Několik intelektuálů dosud rozptýlených po několika málo periodikách, knižních nakladatelstvích a akademických pracovištích vystrčilo růžky, překonalo ostych a spojilo síly. Tito nepřizpůsobiví jedinci s politováním uznali pragmatickou nutnost té ideové mesaliance, jíž byla opoziční smlouva, připustili, že Grossova politická éra byla atypická, a nelze se v hodnocení o ni opírat, překonali šok z brutálního policejního rozehnání CzechTeku na Tachovsku roku 2005, obhajovaného ještě nedávným předsedou strany, a poskytli nesmělou podporu České straně sociálně demokratické.
Činí to mimo jiné působením v Masarykově demokratické akademii a členstvím ve třech názorových platformách. Jedni chtějí propojit sociální aspekt politiky s aspektem environmentálním. Druzí se sympatiemi sledují křesťanství a jiní náboženské tradice a hledají v nich podněty pro sociálně demokratickou politiku. Další se domnívají, že sociální práva nejen doplňují práva občanská, ale činí je teprve reálnými. Všichni se snad shodují v kritickém pohledu na stav současné západní civilizace, v důvěře, že alternativa je možná a že sociální demokracie se může opřít o tyto ideové zdroje, o podněty zúženě řečeno křesťansko-sociální, impulsy „zelené“ a liberální. A že by to pro stranu bylo prospěšnější než politický marketing.
Zajímavá je také zmínka o Východním Něměcku v souvislosti s centrálním plánováním. Mám k tomu historku ze života, kterou bych rád dokreslil jistou dech beroucnost tohoto dnes již padlého ekonomického systému, který byl formován nedostatkem surovin v kombinaci s budovatelským nadšením jehož je schopen snad jen Německý národ. Jsa majitelem Trabanta (bez ironie toho nejekologičtějšího vozu, který byl kdy vyroben) mi, v důsledku jistých činností, žena ukopla vzpěru do zadních dveří (nedá se sehnat). Byl jsem velmi potěšen a celkově mi přišlo velmi sympatické když jsem stejnou vzpěru našel ve víku východoněmecké centrifugy, kterou jsme zrovna vyřazovali z laboratoře.