Přirozená otázka pro poraženého vítěze posledních voleb do Sněmovny směřuje k případnému poučení z velkého propadu hlasů ve prospěch uskupení neoliberálů a kuriózních českých konzervativců. Nabízí se poučení ohledně vedení kampaně nebo dojmu veřejnosti z osobních vlastností jednotlivců. To přenechme mediálním analytikům, reklamním a PR agenturám. Je možné, že si straničtí bossové nechají udělat takový rozbor. Je možné, že v profesionálním ohlupování voličů a v eliminaci jejich svobodného výběru volebních programů se udělaly nějaké chyby. Mohla být chyba v objednávce, nebo v dodávce těchto služeb.

Vedle marketingového hlediska je tu ještě jako nesmělá varianta možný pohled občanský. Několik intelektuálů dosud rozptýlených po několika málo periodikách, knižních nakladatelstvích a akademických pracovištích vystrčilo růžky, překonalo ostych a spojilo síly. Tito nepřizpůsobiví jedinci s politováním uznali pragmatickou nutnost té ideové mesaliance, jíž byla opoziční smlouva, připustili, že Grossova politická éra byla atypická, a nelze se v hodnocení o ni opírat, překonali šok z brutálního policejního rozehnání CzechTeku na Tachovsku roku 2005, obhajovaného ještě nedávným předsedou strany, a poskytli nesmělou podporu České straně sociálně demokratické.

Činí to mimo jiné působením v Masarykově demokratické akademii a členstvím ve třech názorových platformách. Jedni chtějí propojit sociální aspekt politiky s aspektem environmentálním. Druzí se sympatiemi sledují křesťanství a jiní náboženské tradice a hledají v nich podněty pro sociálně demokratickou politiku. Další se domnívají, že sociální práva nejen doplňují práva občanská, ale činí je teprve reálnými. Všichni se snad shodují v kritickém pohledu na stav současné západní civilizace, v důvěře, že alternativa je možná a že sociální demokracie se může opřít o tyto ideové zdroje, o podněty zúženě řečeno křesťansko-sociální, impulsy „zelené“ a liberální. A že by to pro stranu bylo prospěšnější než politický marketing.