reklama

Profil čtenáře:
Roman Juriga

RJ
Profese:
Je zajisté velmi těžké najít rozumná východiska z tragedie, jíž prochází východní Ukrajina. Těžké je pojmenovat viníky a oběti. Ještě těžší najít rozumné vysvětlení. Zoufalství a bolest lidí z této oblasti jsou bezmezné. Strýček kamarádovy ukrajinské manželky asi před měsícem odjížděl - tak jako každý týden - autobusem z Ukrajiny do Ruska za prací. Když se ani po několika dnech mobilem neozval, vybral se jej jeho syn -bratranec kamarádovy manželky po trase autobusu hledat. Našel autobus rozstřílený a po požáru kdesi na hranicích z Ruskem. Ohořelá těla všech cestujících zůstala uvnitř. Útok prý provedli separatisté… Další příbuzný známých bojoval v Ruských speciálních jednotkách na Ukrajině a padl tam. Tělo pak bylo tajně dovezeno do Ruska a on byl pohřeben s vojenskými poctami. Rodině bylo na pohřbu diskrétně sděleno, že vdova a děti, které po vojákovi zůstali by nedostali vdovský důchod a odškodné, pokud by se někdo z rodiny zmínil, že padl na Ukrajině…
A vysvětlení veškeré té hrůzy, které jsem nedávno slyšel od několika Ukrajinců? Na území současných vojenských operací se prý přednedávnem našli obrovské zásoby břidličného plynu. Janukovič pak neprodleně podepsal nějakou smlouvu na jeho vytěžení s Chevronem a Shelem za několik miliard dolarů. Část peněz také ihned inkasoval. Součástí smlouvy je tajný dodatek o tom, že oblast budoucí těžby bude zbavena lidského osídlení, protože tam dojde ke kontaminaci vody a k poškození životního prostředí, takže tam stejně nebude dál možné žít…
Asi si řekneme, že ti Ukrajinci svojí situaci nerozumí a že se ze zoufalství snaží najít rozumné vysvětlení něčeho, co rozumné vysvětlení prostě nemá. Můžeme si ostatně také i nadále namlouvat, že naše „česká“, „evropská“ anebo „západní“ optika nám jasněji než Ukrajincům ukazuje jak to vlastně je a že vše ostatní jsou pouhé spekulace. V dnešním světě je však docela možné a dokonce pravděpodobné, že skutečné příčiny ukrajinsko - ruské tragedie jsou naskrze pragmatické a vlastně až nelidsky ziskuchtivé.
K obrazu církve a evropského křesťanstva patří kromě katolicismu a hlavních směrů protestantismu i pravoslaví. Je zajímavé, že pravoslavní se dokázali v letech 1940- 1945 nacistům ve více případech postavit. Je znám třeba odmítavý postoj synodu biskupů Bulharské pravoslavné církve k deportacím Židů, anebo odvážné přihlášení se pravoslavného arcibiskupa jako prvního do transportu, když začínali deportace ze Soluně obsazené německými a italskými fašisty. Tisíce Židů pak bylo zachráněno, když řecký arcibiskup Damaskinos prohlásil, že pravoslavní kněží mají vydávat falešné křestní listy židovským spoluobčanům, pokud tito o to požádají. U nás připomenu ukrývání atentátníků na Heydricha pravoslavnými (předtím v srbské jurisdikci) v katedrále sv. Cyrila a Metoděje na Resslově ulici v roce 1942. Méně známý v České republice je příběh pravoslavného mnicha z východního Slovenska Vasilije Ptaščuka „slovenského Schindlera“ (1874-1947), který zachránil před deportacemi přibližně 600 židovských spoluobčanů a byl mu dokonce udělen titul „Spravedlivý mezi národy“.
K článku samotnému jenom pro úplnost – nenašel jsem v něm zmínku o situaci v tehdejším ustašovském Chorvatsku a na území Bosny a Hercegoviny. Tam však zřejmě došlo za druhé světové války k největším selháním římskokatolické církve na úrovni jak institucionální, tak na úrovni jednání jednotlivých kněží. Docházelo tam třeba k tomu, že byli pravoslavní Srbové (a dokonce i malé děti) před popravou „překřtívány“ na římské katolíky a někteří kněží se dokonce stali významnými veliteli vyhlazovacích táborů např. Tomislav Filipović-Majstorović, který proslul krutostí.
Kvůli v podstatě dobrým ekumenickým vztahům se dnes toto již raději nepřipomíná a dovoluji si také poznamenat, že někteří katoličtí kněží se chovali statečně a hrdinsky a mnozí z nich za to zaplatili životem. Jakkoliv se ale dnes objevují snahy omlouvat postoje tehdejšího papeže Pia XII., který měl nepochybně pozitivní vztah k Německu a dokonce před válkou celá léta v Německu působil i jako apoštolský nuncius - po přečtení několika studií o něm si myslím, že se v jeho případě jedná o rozporuplnou postavu.
V každém případě zkušenost z nacismu i komunismu učí, že by si každá církev a asi i každý křesťan měl dávat pozor na to, jak daleko zachází ve spolupráci s tím - kterým režimem anebo s tím - kterým politickým systémem.
Vážení diskutující. Myslím, že zde opravdu porovnáváme neporovnatelné. Je všeobecně známou skutečností, že historický (tj. zřejmě již skončený a zřejmě nadále neperspektivní rozvoj) atomové energetiky byl v minulosti možný jen a pouze díky vskutku ASTRONOMICKÝM dotacím ze státních rozpočtů zemí východu i západu v době studené války.
Nastartované výzkumné a podpůrné programy dotované vládami a vládními institucemi v tomto směru však pokračovali a pokračují dalších 25 let i po skončení bipolárního světa a jsou dle mého názoru vedeny jediným cílem – upřít obyvatelům energetickou svobodu a učinit je pokud možno trvale maximálně závislými na energetické politice a elektřině jakožto produktu částečně vládami vlastněných monopolů a oligopolů – tj. také po vyčerpání již dnes velmi drahých a životní prostředí znečišťujících fosilních zdrojů.
Ani v těchto dalších 25 letech výzkumu se však kolem jádra nevyřešilo nic, ani bezpečnost, ani bezpečné skladování odpadu na 100.000 let, ani studená a ani „horká“ fůze, ani možnost stavby malých a ekonomicky výhodných reaktorů; u smělých ruských prototypů se třeba uvolnilo až příliš mnoho Polónia… Výsledky investic v řádu bilionů dolarů a rublů do výzkumu této ( pro ČR prý ale i nadále perspektivní technologie) jsou vskutku pozoruhodné: jadrná energetika celosvětově nadále zdražuje, nadále nikdo neví co s odpadem (recyklovat se jej nedaří ani 10%) a i nadále štědře dotované vědecké instituce v oboru slibují - tak jako před padesáti lety - že snad za 50, ale spíše za 60 let prý zde bude rozhodující technologický průlom... (Nadále nás podporujte, oze nemají budoucnost! Tj. jejich rétorika se ani po Černobylu a Fukušimě nemění a ani po dalším mega-průšvihu asi měnit nebude a nákup uranových tyčí od soudruha Putina bude mít i u nás nadále „zelenou…“)
Pokud bychom ale v debatě o ceně energie vzali za bernou minci argument, že nedotovaná energie z jádra a uhlí stojí dnes jenom nějakých 0,60 Kč anebo nanejvýš 1,50 Kč za KWh, jak je možné, že jakožto zákazníci energetických firem platíme kolem 5,-Kč za spotřebovanou kWh?. Opravdu máme při čtení faktury za elektřinu slepě věřit tomu, že oněch dalších 3,50 Kč anebo dokonce 4,40 Kč neobsahuje ani částečně žádnou skrytou dotaci (v našem případě především za jádro a uhlí)? Ostraha „na 100% bezpečných“ jaderných elektráren pomocí pronajatých nadzvukových stíhaček jde i nadále na vrub státu. Zrovna tak léčení rakoviny a respiračních nemocí v důsledku uvolněných rádionuklidů i emisí ze spalování fosilních nosičů... Za léky si samozřejmě připlatíme. Opravdu nic z toho není žádnou skrytou dotací pro jádro a fosilní zdroje?
I nadále si tudíž myslím, že podpora fotovoltaiky, větrných elektráren, malé vody a využití všech forem biomasy formou pevných výkupních cen za dodávané energie na úrovni kolem 3Kč za dodanou kWh by zásadním způsobem prospěla energetické nezávislosti naší země, české ekonomice i zaměstnanosti v nastávajících letech. Velcí distributoři by si pak zajisté mohli i nadále nechat 2,- Kč na inteligentní dispečink a řízení toků energie a na opravu i rozvoj sítí.
Je zde dle mého názoru nakonec ale jedna zásadní překážka. Ta byla jasně tlumočena spoluobčanem při nedávné veřejné diskusi k tématu v krajském městě: „Kam by k tomu občané přišli, aby zde jedna skupina investorů prosperovala? To teda raději ať se tady všichni udusíme, anebo ať pomřeme na rakovinu…“ A to je myslím mezi námi Slovany u nás zásadní a trvale nezpochybnitelný argument pro pokračování v pro jaderné a pro fosilní politice.
Souvisí to nakonec také s projekty malých přečerpávacích elektráren – mluví se dnes o nádržích o rozloze fotbalového hřiště vysokých 10 metrů s celkovým převýšením nádrží ve vhodném terénu 200m a více.( Na kopcích ale pak také četné nové větrníky a na všech střechách modrá pole…)To by již sousedé a zřejmě ani naši úředníci krajští a okresní nerozdýchali. „To pak raději ať nám za humny bouchnou třeba ty dosluhující Dukovany…? „
O komunitním, družstevním a komanditním vlastnictví a rozvoji větších energetických projektů a energetických zařízení se v naší gubernii samozřejmě ani v náznaku neuvažuje, i když právě tento typ společností je zásadním hybatelem zelené energetické revoluce ve vyspělém světě.
Roman Juriga. Vážený pane Klusáčku, děkuji za věcnou připomínku k problematice skladování energie a její dostupnosti v čase. Bylo by poněkud nešťastné celou technologickou problematiku zjednodušovat a tvrdit, že přechod k obnovitelné (a dle mého názoru také bezatomové energetice) je a bude jednoduchá záležitost. Ostatně jsem se k tomuto tématu ve svojí úvaze ani nevyjadřoval. Dle mých několikaletých zajisté omezených zkušeností s relativně malými obnovitelnými zdroji je ale faktem, že větrné elektrárny vyrábějí hodně energie v zimních měsících - na konci a na začátku kalendářního roku. U vodních elektráren bývají nejlepšími obdobími v závislosti na srážkách jaro a podzim. Solární zdroje- fotovoltaické elektrárny zase produkují maximum energie v létě. Zajímavé je také, že větrné elektrárny dosahují maxima výkonu uprostřed noci (kolem 02 hod.), fotovoltaika pak samozřejmě v poledne. Zdroje využívající cíleně produkovanou anebo odpadní biomasu však umožňují nasazení především tehdy, kdy je to nejvíce zapotřebí (tj. v obdobích bezvětrného, oblačného počasí a kdy je navíc třeba také mimořádně sucho a vodní toky mají málo vody). Myslím, že jsou zde velké rezervy především v inteligentním dispečinku a řízení toků elektrické energie z obnovitelných zdrojů v síti, která je poměrně dobrým „úložištěm“ veškeré vyrobené energie.
Zásadní ale je, že obnovitelné zdroje musí být rozvíjeny všechny zároveň a nikoliv tak, že se ekonomickými pravidly a politickými rozhodnutím upřednostní a prudce vzroste nasazení jedné jediné technologie na úkor všech ostatních. To pak vede ke kolapsu a k likvidaci celého perspektivního odvětví – jak se již stalo u nás. Pak se třeba jeden jediný obnovitelný zdroj (třeba energie z fotovoltaiky) jakože „musí“ vyvažovat zdroji neobnovitelnými (uhelné, paroplynové a atomové elektrárny).
K problematice cen energie a cen výstavby zařízení, které jste se dotknul - jsem přesvědčen, že pokud by v ČR došlo k uzákonění dlouhodobých výkupních cen ve výši třeba 2,75Kč/kWh až 3,-Kč/kWh za veškerou elektrickou energii dodávanou z nově postavených obnovitelných zdrojů (tj. za elektrickou energii vyráběnou v nových zařízeních z větru, vody, slunce anebo z biomasy) a zároveň k tomu, že by se maximálně zjednodušili administrativně –byrokratické překážky pro připojování nových zdrojů k síti (třeba i formou upřednostňovaných zdrojů a staveb), došlo by u nás bez jakýchkoliv investic státu do předražených a opožďujících se atomových reaktorů k rychlému a úplnému přechodu na obnovitelnou, bezuhlíkovou (a také bezatomovou) energetiku v průběhu pěti až deseti let a k významnému zlepšení ekonomiky státu i zaměstnanosti.
ČEZ a další velké společnosti by si samozřejmě mohli i nadále účtovat svoje 2 až 2,25Kč/kWh za řízení toků a distribuci energie. Co takovémuto řešení naší energetické nezávislosti vlastně brání?
K technologii skladování energie - jako perspektivní se jeví do budoucna projekty skladování energie v malých a z technologického hlediska relativně jednoduchých přečerpávacích elektrárnách (vrchní a spodní nádrž, potrubí, čerpací a energetická stanice- elektrárna). Účinnost skladování energie je zde projektována na úrovni 70 až 80% a tato zařízení by umožňovala samozřejmě jak snadnou demontáž po skončení provozu, tak přenesení na jiné místo. V malých přečerpávacích elektrárnách by při jejich rozšíření bylo možné „uskladnit“ obrovské množství energie ze slunce a větru a využívat ji ve chvíli energetických špiček. Myslíte, že je to opravdu až taková utopie? Je u nás (třeba na úrovni MPO) nad takovýmito řešeními (tj. bez Rosatomu, Gazpromu a otevírání uranových dolů i pracovišť na obohacování uranu) vůbec dovoleno uvažovat?