Alternativy pro společný evropský dům

Jiří Dolejš

Levice by se neměla kvalitní politické integrace Evropy bát. Budovat EU jako unii sociální solidarity je jistě pochod na dlouhé trati, ale bez pozitivních návrhů evropské levice se to neobejde.

9. května 1950 zazněla ve francouzské výzvě ke vzniku Evropské federace mimo jiné historická věta: „Nadnárodně organizovaná Evropa může přispět civilizaci vytvořením skutečné solidarity.“ V diskusi o společné Evropě se vymaňujeme z hašteřivé a úzkoprsé provinciální politické kultury ale i ze stereotypů někdejší bipolární geopolitiky reprodukující starý spor mezi zapadniky a narodniky.

Problémem je jaká pravidla má taková integrující evropská organizace mít. Perestrojkové heslo „Budovat společný evropský dům“ mělo svůj hluboký smysl. Objektivní příčinou mezinárodní ekonomické integrace je rozvoj výrobních sil, kdy nestačí pouze kooperační formy mezinárodních vztahů. Evropská identita ale může vyrůstat jedině z evropské demokracie, která se rozbíhá pomalu.

Nositelem integračních tendencí v Evropě je Evropská unie a tento integrační model je kritizován z leva i zprava. Radikální levice vychází z toho, že vznikající EU je integrace s kapitalistickým obsahem a že může vést k prohlubování útlaku nadnárodního kapitálu. Na druhu stranu ti rozumnější stojí na straně sjednocování evropského kontinentu, které překonává jeho historii plnou konfliktů a svárů.

Opačný okraj politického spektra používá ke kritice národoveckých mýtů a straší ztrátou homogenity českého prostředí a „eurobolševismem“ z Bruselu. Také horují proti nadiktovaným sociálním a ekologickým standardům jako eurokratického plevele, který zhoršuje konkurenceschopnost firem. Protože implementace evropského práva nutí k jisté ochraně odborářských práv a dalším „změkčilostem“, tak mají tito lidé evropský sociální za porušení spontánního řádu. Proto by v evropské integraci rádi zařadili zpátečku v rámci ideologie xenofobního odporu vůči tzv. europeizmu a údajnému bruselskému superstátu.

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
Lukáš Kraus
April 4, 2011 v 9.18
Děkuji za text, také dnes řeším stejné téma. Se záchranou společné měny souhlasím, souhlasím s hlubší integrací, specielně daňových a sociálních politik, s návrhem Paktu pro euro ale souhlasit nemohu. Je to vlastně další MMF, to není o pomoci, to je o destrukci evropského sociálního modelu, vlastně přiznání, že evropský sociální model si mohu dovolit udržet pouze bohaté země. Je to vlastně resuscitace neoliberální politiky, která nás přesně do finanční, mravní krize dovedla. Tedy škrtaní státu, občanů pro větší a větší konkurenceschopnost, to není dobrý začátek diskuse. Souhlasím ale, že je nutné krizi řešit společně s partnery, tedy koordinovaně, ne v národních státech. Jak ale řešit krizi, na to jsou na levici a pravici diametrálně odlišné názory. Levice preferuje modernizaci, investice do nových pracovních míst, konzervativci škrty státu a vystrašené podlézání spekulativního kapitálu, spekulativním fondům, bankám, které státy musely sanovat po splasknutí bubliny 2008. Proto jsou státy předlužené, ne proto, že máme v Evropě evropský sociální model, ochranu zaměstnanců zákoníky práce.
Jiří Dolejš, poslanec
April 4, 2011 v 13.51
co tedy s dluhovou krizí ?
všiml jsem si - už jsem tam v diskusi pod článkem uvedl svoji výhradu vůči strachu z harrnonizace mzdové poltiky - cožpak neoslabí mzdový dumping pokud srovnáte pravidla pro minimální mzdy ? Co je pak pravicové a co levicové - hájit s nečasem pokračování mzdového dumpingu v nových členských zemích EU a nebo hledat dohodu na lepších společných pravidlech pro konkurenci ? Nestablita destruuje sociální model přeci také - takže proč paušálně odmítat vše z ESM ? Není v tom odpor bohatých zemí v EU aby přispívali na stabilizaci dluhem zasažených chudých zemí ?
Podobně tomu bylo v případě výjimek vstupu na pracovní trhy - Němci a Rakušáci ani za boha nechtěli vpustit čechy na své pracovní trhy. Vztah nečlenů EMU k naplňnování stablizačních fondů.musí být také ostražitý, ale jejich fungování by mělo sledovat určitou obecnou logiku o které bohužel není řeč. Dluhová krize se nevyléčí sama jako ta chřipka.
Myšlenka harmonizace minimálních mezd je zajímavá. Můžete napsat, jak by to vypadalo? Asi se tím nemá na mysli, že by ve všech zemích byla stejná minimální mzda (zvednutí naší minimální mzdy na západoevropskou úroveň by asi znamenalo takové skokové zdražení práce, že by z toho ekonomika měla malý šok). Tak jak by se to tedy vypočítávalo?
Jiří Dolejš, poslanec
April 4, 2011 v 17.28
jaká pravidla konkurence chceme
v reakcích na Pakt pro euro se objevyly obavy pravice z harmonizace v mzdové (a daňové) oblasti - a protože harmonizovat lze jen to co je regulované, tak připadá v úvahu i stanovení minimální mzdy. propočet by musel vycházet z kupní síly měny a třeba z životního minima. Pokud je minimální mzda pod touto hranicí tak je to stejně absurdita. Ale jinak nevím proč by harmonizace mezd měla vadit (pokud nejsme zastánci mzdového dumpingu). Mně jde o to proč dávat apriorně tématu paktu o euru nálepku, proč raději neřešit jak by to mohlo vypadat.
Bohumír Molnár, podnikatel
April 5, 2011 v 3.28
Tak dlouho bude i levice kopat do EU, až se opravdu rozpadne. A co pak? Bude levice usilovat o sociálně spravedlivější společnost v rámci jednotlivých států?

A jakou bude mít šanci?

Souhlasím se snahou autora zaměnit pouhou kritiku EU za formulaci představ, jak jí budovat lépe

Někdy mi to připadá, že levice stojí před rozestavěným domem (EU) a křičí, že v něm ještě nejsou okna. Jenže ten dům se stále ještě staví a je i na levici, jaká a kdy v něm okna budou

Jistěže je dnes projekt EU tažen především neoliberály (kým jiným, proboha?), ale nemůže to být i tak, že si oni současně budují v evropské sjednocené levici velmi silného protihráče?

Pokud si toho ovšem levice všimne a té šance se chopí …

P.S. A k té harmonizaci minimálních mezd. V EU, pokud jí členské státy určenou mají, se pohybuje od cca 1.700 EUR (Lucembursko) níže. V Belgii cca 1.450 EUR, ve Francii 1.350 EUR, v Rakousku cca 1.100 EUR atd. U nás je cca 320 EUR. To jen, aby bylo jasnější, o čem je řeč …
Jiří Dolejš, poslanec
April 5, 2011 v 9.17
nenechat EU konzervativní pravici
obrana sociální dimenze EU a socializace celého integračního procesu je jistě legitimní heslo a logický požadavek levice. Ale jaké cesty k tomu vedou, když současně souhlasíme s tím, že EU je hospodářskou a nejen celní unií ? Rozebírat evropský dům určitě ne. Když západoevropští komunisté řekli v roce 1990 NE maatrichtu vývoj šel dál i bez nich, totéž se opakovalo v případě lisabonské smlouvy. Nyní hrozí vícerychlostní integrace, pokud se otázka plánů na stabilizaci nestane věcí seriozních debat.
Pakt pro euro plus a ESM je vyústěním diskuzí, které započaly v roce 2008 a pokračovaly po celý průběh světové finanční a hospodářské krize.
Tehdy EK přijala plán evorpské hospodářské obnovy, nyní hledá cestu ke snížení deficitů a podpory růstu. 9 států EU přitom vyzvalo Barrosu aby možnostem udržitelného rozvoje v době globalizace udal nový směr na období po skončení krize.´Tady je otázka řešení pravidel konkurenceschopnosti a podory konvergence důležitá.
Rumunsko a Bulharsko zdůvodnilo přístup k Paktu pro euro plus záměrem vstoupit do eurozóny. Maďarský premiér Viktor Orbán, který vstupu Maďarska do paktu není nakloněn, opírá svůj postoj podle svého tvrzení o závěry konzultace s opozicí. V ČR se názory ODS a ČSSD štěpí, ale debata je tu dost apriornía halvně mimo běžný veřejný diskurs.
V jednání na summitu byl kladen důraz na oživení „sociální ekonomiku trhu“ EU včetně příslibu začlenit všechny sociální partnery do procesu tvorby a podpory strukturálních reforem umožňujících dosažení cíle.
V rozpočtové oblasti jde zatím spíše o dohled nad rozpočtovými rámci než
o harmonizaci finančních zdrojů. Jestli jsou pro členy eurozóny kroky k architektuřea hospodářské vlády povinné a připojilo se navíc šest dalších států: Polsko, Dánsko, Bulharsko, Rumunsko a Lotyšsko, tak bychom v ČR měli věnovat více pozornosti čemuže se to pravicová vláda v čele s nečasem brání a pokud nám vše nevyhovuje i z pohledu z leva tak definovat pozitivní řešení.jakou "hospodářskou vládu" EU bychom si jako proevropsky orientovaní lidé přáli.
Bez toho bude chuť pomáhat finančně zemím zasažených dluhovou krizí jen klesat - lidé u nás se slova federalizace bojí, ale problém není v tom slovu (česko-slovenská federace mohla klidně fungovat) jde o to jak ji efektivně naplńovat, bez přemíry byrokracie ale se schopností dát hospodářskému prostoru EU šanci na společný rozvoj.
P.S. harmonizovat minimální mzdy neznamená zavést skokem stejné, ale metodicky sblížit jejich hodnoty - vliv kupní síly měny i produktivnost práce nelze přehlížet ale absurdní rozdíly také ne.