Široká komunikace o důchodové reformě neprobíhá ideálně, ale jistě se z ní i tak o reformě leccos naučíme. Kromě toho se můžeme naučit ještě víc: jak připravovat a jak nepřipravovat reformy a strategie.

Podívejme se na jeden z mnoha konkrétních příběhů, oblíbený v návodech a instruktážích.

Když Švédové chystali důchodovou reformu, nejprve se jako obvykle vážní zájemci sešli a dohodli se, kterým vyzkoušeným postupem budou spolupracovat. Připravili, porovnali, upravili a částečně sjednotili své věcné varianty řešení a připravili návrh. Potom volby zcela změnily politickou scénu.

Během následujících měsíců proto z politických hledisek revidovali původní návrh a sněmovna jej schválila osmdesáti procenty hlasů — protože se dalo použít porovnání faktů a variantních pozic, připravených nezaujatým procesem.

Takových úspěchů je už hodně. Ještě více je dosud pokusů o improvizaci reforem i strategií. Typicky začínají opakovaným odkládáním, zatímco se politici a odborníci nahodile a všeobecně hádají. Když už hoří koudel, nositel moci připraví ve spěchu a improvizovaným postupem svůj návrh.

Nejsou nezaujatě porovnány varianty jiných vážných zájemců, možné základní vize, konkrétní opatření, očekávané dopady ani souvislosti s jinými problémy. Po publikaci vládního návrhu nepřehledné dohadování pokračuje. Dohody se porušují a boj eskaluje.

Často se mírně upravená vládní varianta nakonec mocensky protlačí. Její odpůrci se snaží ztížit realizaci a připravují pomstu po volbách. Módní citát „žádná vláda nemůže připravit reformu nebo strategii“ znamená „nemůže ji úspěšně připravit sama“: bez spolupráce opozice to dnes už v demokratických zemích dlouhodobě nejde.

Improvizovaný proces s sebou nese zvýšený konflikt, obcházení pravidel, možnost korupce a riziko chybného řešení. Proč se tedy dosud užívá?

Představte si, že vidíte vážné ohrožení pro společnost a věříte, že právě a pouze vy znáte řešení. O řízení přípravy nic nevíte. Nenapadlo by vás ignorovat procedurální zkušenosti a pravidla hry a zkusit protlačit své řešení mocensky? A co kdyby vám úspěšné protlačení přineslo politický a ekonomický prospěch? A co kdyby se, jak správně zdůrazňují současní autoři důchodové reformy, neplodné diskuse táhly už léta a čas by utíkal?

Kromě toho každý ví, že když vládnete, nemusí s vámi stoupenci rozličných názorů souhlasit. Je lehké si to při improvizacích poplést a věřit, že při vládnutí nemusíte stoupencům odlišných názorů včas rozumět, a proto jim nemůžete svou pozici včas účinně vysvětlovat.

Za druhé je to věc národní povahy. My a Řekové jsme asi nejlepšími improvizátory v Evropě. Oni narazili, protože v krizové době a komplexní společnosti není v lidských silách přípravu státního rozpočtu improvizovat a dlouhodobě obcházet pravidla hry. My narážíme v reformní a strategické práci ze stejného důvodu.

Potřebná metodika byla u nás adaptována a úspěšně vyzkoušena. Voda tady nesporně je, ale přimět koně k pití, jak říká přísloví, nebývá vždy lehké. Po zkušenostech z minulosti se mu nedivme. Když neinformovaný a vylekaný příslovečný kůň vám nevěří, ani že mu nabízíte vodu?

Není sporu o tom, co by se u reforem a strategií mělo urychleně udělat: svolat vážné zájemce, navrhnout jim některý vyzkoušený proces spolupráce a nejprve se během dnů co možná přiblížit k procedurální dohodě. Nejlepší je začít právě tím, ale nikdy není pozdě. Čím později se s tím začíná, tím větší je riziko odmítnutí. Také se už nedohoní celé existující zdržení, ale mimo jiné se silně omezí všechna zdržení budoucí.

Druhou možností je pokračovat v improvizacích a modlit se, aby to dobře dopadlo a my vstoupili do moderních dějin řízení společnosti jako první, kterým to takhle vychází.