Ve čtvrtek večer skončil v pražském kině Lucerna slavnostním předáním cen 13. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Hlavní cenu festivalu za nejlepší film si odnesl portugalský snímek Sto osm, v němž se režisérka Renate Costa pouští po stopách tajemného života a smrti svého strýce a spolu s jeho osobními osudy odhaluje kriminalizaci a represe vůči homosexuálům za paraguayského diktátorského režimu v osmdesátých letech dvacátého století.

„Je to film, ve kterém na sebe naráží soukromé a kolektivní vzpomínky, čímž se vytváří brilantně vrstvené a z filmového hlediska nádherné svědectví o homofobii, jak v minulosti, tak v přítomnosti, a o s ní spojeném utrpení, které je trpce aktuální pro všechny zúčastněné. Jedná se o film nevšedního moudra,“ řekl o snímku jeden ze členů hlavní poroty Rob Lemkin.

Cenu za nejlepší režii získal Ali Samadi Ahadi za německo-íránský dokument Věznice Írán objevující divákovi íránské lidové protestní hnutí z roku 2009 za pomoci strhujícího vyprávění a inovativního využití moderních sociálních médií, jako jsou blogy nebo Twitter, a dalších technik, například animace. Snímek zároveň získal zvláštní cenu udělovanou porotou pod čestným předsednictvím Václava Havla za film, který výjimečným způsobem přispívá k ochraně lidských práv.

Zvláštní uznání hlavní poroty si odnesl švédský snímek Jerzego Sladkowského Vodka Factory zachycující osudy dvou generací žen na malém ruském městě plném agresivních opilců a domácího násilí.

Ceny poroty Rudolfa Vrby získal nejlepší film v kategorii Máte právo vědět, kterým se stal britský snímek Jamieho Dorena Afghánští tanečníci zaměřený na systematické porušování práv žen a dětí patriarchální afghánskou společností. Film upozorňuje na mocenský útlak zneužívaných mladých mužů, který se maskuje za kulturní tradice, ale je odhalen coby dětské sexuální otroctví.

Zvláštním uznáním poroty Rudolfa Vrby byl oceněn ruský snímek Valeryho Balajana Mějte mě rádi, prosím pojednávající o vraždě obránce lidských práv a právníka Stanislava Markelova a investigativní novinářky Anastasie Baburové a zároveň vykreslující atmosféru strachu a systematického zastrašování panujícího v Rusku, který zároveň podporuje vzestup neonacismu.

Cena Českého rozhlasu za kreativní použití hudby a zvuku v dokumentárním filmu byla udělena českému filmu Zdeňka N. Bričkovského V krajinách ticha — Nikolaj a Ludmila. Vítězem Divácké ceny VŠEM se stal německo-rakouský dokument Na stupních vítězů. Cenu pro nejlepší film z kolekce snímků Jeden svět pro studenty získal jihoafrický dokument Thembi.

Festival Jeden svět letos obohatily dvě novinky. Od 11. do 13. března probíhal ve spolupráci s německou organizací Documentary Campus otevřený workshop nejen pro filmové profesionály One World, Many Ways, kde se v rámci panelových diskuzí a dílen debatovalo o nízkorozpočtové produkci a možnostech distribuce lidskoprávních dokumentů. Samostatný panel se věnoval fenoménu WikiLeaks, o kterém přijel debatovat například londýnský novinář Vaughan Smith, který v současné době poskytuje azyl kontroverznímu zakladateli platformy, Julianu Assangeovi.

Jeden svět má od letošního roku také novou nefilmovou soutěžní kategorii s názvem Nová média mění společnost, která oceňuje sociální kampaně nejlépe využívající potenciálu nových médií. Ve čtvrtek 10. března byl během večera Media Revolutions v Divadle Archa oceněn ruský projekt Mapa pomoci — Požáry v Rusku.

Festival Jeden svět už vyrazil z Prahy také do dalších měst. V průběhu března a dubna budou moci diváci zhlédnout vybrané filmy celkem ve 33 českých a moravských městech. Oproti loňsku přibyly regionální přehlídky v Benešově, Lounech, Neratovicích a Českém Krumlově.