Podle íránské opozice byl režisér Panahí odsouzen za „shromažďování a spolčování za účelem páchání zločinů proti národní bezpečnosti a propagandy proti Islámské republice". Nicméně, zatím není známo, jaký čin konkrétně Panahí spáchal. Neinformoval o tom ani teheránský soud.

Džafar Panahí je nositelem mnoha cen z filmových festivalů. Cenu získal i na renomovaném festivalu v Benátkách. Panahí opakovaně veřejně vystupoval na podporu demonstrantů, kteří loni protestovali proti prezidentovi Mahmúdu Ahmadínežádovi. Toho obviňovali ho ze zfalšování prezidentských voleb. V předvolební kampani režisér Pahaní otevřeně podporoval Ahmadínežádova soupeře Músávího.

Íránské úřady si na režiséra posvítily už loni. Během festivalu v kanadském Montrealu totiž Panahí nosil zelenou šálu na znamení solidarity s íránskými prodemokratickými demonstranty a veřejně jim vyjadřoval podporu.

Poprvé byl zatčen zatčen loni v létě u hrobu aktivistky Nedy Agha-Soltanové. Byla to mladá žena, která byla loni zastřelena během protestů v teheránských ulicích Teheránu. Amatérské video zachycující její smrt vzbudilo globální pozornost a Neda Agha-Soltanová se stala symbolem íránského demokratického hnutí.

Panahí byl posléze propuštěn, měl ale zákaz opustit Írán. Podruhé byl zatčen letošního března. Policie podnikla razii v jeho bytě, a zatkla kromě režiséra i jeho manželku, děti a patnáct známých. Později je ale propustila. Íránské úřady později sdělily, že se Panahí provinil natáčením „protirežimního filmu, který se týkal událostí po loňských volbách".

Za Panahího propuštění se postavila řada světových tvůrců. Otevřený dopis na Panahího podporu podepsala zejména řada významných amerických režisérů. S výzvou se ztotožnili i režiséři, kteří se politicky příliš neangažují, jako například bratři Coenovi, Paul Thomas Anderson či Terrence Malick. Za Panahího se postavil i jeden z nejslavnějších amerických dokumentaristů Frederick Wiseman.

Džafar Panahí patří k plodné generaci íránských režisérů, která vstoupila do povědomí v devadesátých letech. Prvního většího mezinárodního úspěchu dosáhl Panahí filmem Bílý balónek. Snímek byl oceněn v Cannes a na několika dalších festivalech. Největšího uznání zatím dosáhl filmem Kruh z roku 2000, příběhem ženských hrdinek, které se v islámském státě dostávají do konfliktu s úřady.