Nemohla jsem se zúčastnit debaty CESTY na téma Přežije kultura reformy, a můžu tedy reagovat jenom na přepis na internetových stránkách think tanku Cesta. Musím s lítostí konstatovat, že přepis je plný chyb, ve jménech, věcných i přímo elementárně pravopisných, a tím celou debatu nad kulturou dehonestuje. Ráda bych však k tématu něco dodala.

Kultura je soubor duchovních hodnot i aktuálních tvůrčích výkonů, ale také soustava institucí, které tyto hodnoty a výkony uchovávají a produkují. Kultura tedy není jen umění, ale také knihovny, archivy, muzea, památkové objekty a také odborná pracoviště, pečující o jednotlivá kulturní a umělecká odvětví. Patří k tomu i jednotky podnikatelské jako jsou nakladatelství. A kulturní funkci mají v každém případě i média — ta veřejnoprávní ze zákona, ostatní nejen ze slušnosti, ale proto, že publikum to od nich očekává. Ke kultuře patří i oblast její kritiky a teorie, k čemuž je zapotřebí odborných periodik. Od jisté doby je k péči o kulturu zřízena vrcholná politická instituce — ministerstvo, a menší politické odbory v krajích a obcích. V ideálním případě (a do značné míry to tak i je) jsou kulturní aktivity i instituce propojeny.

Kultura jistě nejsou jenom dotace a jenom peníze, ale většina kulturních institucí je na nich naprosto závislá a nikdy to nebylo jinak: kulturu financovala šlechta a církev, připomeňme si. Pokud se všeobecnou drahotou, k níž patří i větší daňové zatížení knih a tištěných periodik, zmenší schopnost obyvatel za knihy (a tiskoviny), ale i za jiné kulturní statky platit, povede to samozřejmě ke krachu vydavatelů, autorů a překladatelů, ale i k velkým potížím dalších kulturních institucí (vstupné na výstavu v Národní galerii nebo do Národního muzea je pro rodinu významnou finanční zátěží). Pokud se v rámci snížení platů státním zaměstnancům ubere i knihovníkům (a archivářům a pracovníkům muzeí), budou tyto instituce muset omezit své aktivity. Také nakoupí méně knih, takže pro čtenáře budou tituly hůře dostupné. Všechny důsledky (i v jiných oborech než je tištěné slovo) tady nemá smysl vypisovat, už se tak stalo v jiných článcích a bude se tak dít i nadále, kulturní občany prostě téma kultury pálí a záleží jim na ní. A mimochodem — v kulturních institucích pracuje jisté procento obyvatel, vesměs s minimálně středoškolským vzděláním, tedy kultura je také pracovní příležitostí. A úplně na závěr — kultura a umění jsou i nezanedbatelným a co do nákladů celkem minimálně náročným zdrojem příjmů státní pokladny (nejen třeba Magdaléna Kožená nebo Iva Bittová, ale i dobře sestavená výstava Karla Škréty, film a tak dál — dosaď si každý podle svého oboru a zájmu). Na kultuře stát nejen stojí, ale i vydělává, a to i tehdy, kdy superúspěšné podnikatelské subjekty té které doby už jsou dávno překonané, zanikly, staly se muzeálním pojmem. Leoš Janáček platí ve světě víc než Laurin a Klement. Britské muzeum je víc než manchesterské (ostatně dnes vesměs zavřené) textilky.