Znamená levice vždy jenom dluhy? Lulova generace a Nová Brazílie

Fabiano Golgo

Brazílie se stala tak bohatou zemí, že je schopna nabízet státní podporu, nicméně velmi dobře sledovanou a adresnou, s přísnými požadavky. Lulova ekonomická a sociální revoluce může posloužit jako model pro levicové vlády po celém světě.

I když se často mluví o vyprazdňování pojmů „pravice" a „levice", je zřejmé, že většina lidí se dokáže zařadit do toho či onoho tábora. Ona je to totiž srdcová záležitost. Současný politický vývoj v zemích Evropské unie jde jednoznačně doprava. Levicové strany se stále častěji a ve stále více zemích ocitají v opozici. Panuje všeobecné mylné přesvědčení, že vláda levice jen zadlužuje státní kasu a generuje parazity systému. Avšak tuto teorii vyvrací případ Brazílie.

Časopis Time napsal, že Brazílie nyní zažívá revoluci sociálních standardů srovnatelnou s tou americkou v padesátých letech. Brazílie není pouze vedoucí ekonomikou Latinské Ameriky (je o 80 % silnější než ta druhá, mexická), ale v roce 2011 vystřídá Itálii na sedmé příčce na světovém žebříčku.

Luiz Inácio da Silva, známý též jako Lula, se do dějin zapíše jako prezident, který dovedl Brazílii do společenství nejvyspělejších států. Prezident, jenž během pouze jediné dekády dostal třicet milionů Brazilců z chudoby. Finanční pomoc byla cíleně poskytována více než dvanácti milionům chudých rodin pouze za podmínky, že budou posílat své ratolesti do školy a dodržovat pravidelnou docházku a že nechají své děti očkovat. Objem podmíněných dotací se stal největším na světě a jeho důsledkem bylo snížení chudoby v Brazílii o více než 27 %.

Ti lidé, jež dostávali díky Lulovi pomoc, se stali novou střední třídou. 60 % z nich má počítače; 40 % si koupilo vlastní domov; a 29,6 % si jenom za poslední dva roky koupilo nové auto. 68 % potomků nové brazilské střední třídy dosáhlo vyššího vzdělání než rodiče, což zajišťuje trend vzrůstající ekonomické síly. Z 5,5 milionu studentů soukromých středních škol v Brazílii pochází 2,7 milionu dětí z rodin, které se dostaly nad hranici chudoby před osmi lety. V Brazílii je celkem 58,6 milionu domovů, z nichž je už 73,6 % vlastněno osobami tam žijícími a 69,4 % už je plně splaceno. Pouze 17 % obyvatelstva stále platí nájem. Nezaměstnanost se drží na pouhých 5,7 %. Inflace nabrala strmý pokles z 2,076 % v roce 1994 na 66,1 % v roce 1995, dále v roce 1996 na 16 % až spadla na dnešní 3 %. Všechna data byla získána z brazilského statistického úřadu.

Lula dosáhl snížení chudoby i vylepšením trhu práce, investicemi do lidského kapitálu, narušením začarovaného kruhu chudoby, která se de facto dědila z generace na generaci.

×
Diskuse
MT
March 9, 2011 v 11.47

Z Fabiánem Golgem leckdy nesouhlasím.

Ale u tohoto článku nevidím nic, co bych mu mohl vytknout.

Ano - zdravý rozum dělňase, skeptický k nějakému přehnanému úřednickému regulování stanovil několik páteřních parametrů ...

Jsi-li potřebný, dostaneš občanskou rentu ve výši X - jestliže budou děti chodit do školy a b) c) d) .... všechno transparentní zkontrolovatelné, nepodmíněné vágními a gumovými podmínkami ...

Výsledky hovoří za vše - vždyť přece ta gigantická Brazilie měla stejné přírodní podmínky i dřív - ale teď je jiná než dřív ...

... o hodně jiná ...

Pro mně jako levicového liberála (i když silně levicového a částečně i na Marxe orientovaného) je Lulův příběh silným argumentem proti všem regulovčíkům


Pro Lulu mám slabost - vůči tzv. intelektuálům naopak silnou skepsi.

např. bojovníci za sníženou daň POUZE u knih znamenaly mé silné podráždění ...

MT
March 9, 2011 v 11.49
mimochodem pokud jde o název článku :

PRAVICE znamená dluhy a víc dluhu.

To lze dnes považovat za konstantu