Tuniská prozatímní vláda udělala rozhodný krok k definitivnímu oddělení od režimu svrženého prezidenta Zína Abidína bin Alího. V pondělí rozhodla o zrušení tajné policie - vlivné a léta nenáviděné instituce moci.

Země tak zatím došla dále než jakýkoliv z dalších arabských států, jež se dnes snaží zbavit starého represivního aparátu.

Rozpuštění tajné policie byl jeden z hlavních požadavků protestujících, kteří do ulic pravidelně vycházejí i po prezidentově svržení. Vedle dalšího se jim též podařilo vynutit výměnu několika ministrů prozatímní vlády a nakonec i samotného premiéra Ghannúčího.

Nový prozatímní premiér Bedži Caid Sebsí, který byl jmenován minulý týden, také před několika dny zveřejnil seznam jmen nových ministrů. Není mezi nimi žádný z představitelů bin Alího režimu. Většinou jde o úředníky, kteří se do politického dění doposud zapojili jen okrajově. Sám Sebsí je dlouholetým diplomatem. Jako ministr zahraničí sloužil jen ve vládě bin Alího předchůdce Habíba Burgiby.

Správci silových postů - ministři obrany, vnitra, spravedlnosti a zahraničních věcí - si nicméně místa podrželi i po premiérské výměně.

Dalším krokem Tuniska k demokracii bude zvolení ústavodárného shromáždění. Hlasování je plánováno na konec července.

Tuniská státní bezpečnost se proslavila formální i neformální represí proti lidem, označeným jako neloajální režimu. Sloužila též jako vnitřní tajná služba. Její zaměstnanci sledovali politickou opozici a novináře, mohli zatýkat lidi bez obvinění a vynucovat doznání mučením.

Změny, či stabilitu?

Rozpuštění tajné policie je dle pozorovatelů všeobecně vítáno. V názoru na žádoucí podobu dalšího postupu jsou ovšem Tunisané rozděleni.

Jedna část z nich by ráda viděla revoluci dotaženou do všech důsledků a kompletní transformaci všech institucí minulého režimu, prohlásil pro katarskou televizní stanici Al Džazíra Michael Willis, profesor orientálních studií na Oxfordské univerzitě. Mezi zastánce tohoto proudu patří neobvyklá koalice odborových svazů, islamistů a krajně levicových organizací.

Druhá část Tunisanů, většinou stoupenců středolevých opozičních stran, si přeje především klidné změny. Proto chce velkou část úřadů a dalších existujících institucí zachovat.

Politické vakuum může podle nich přinést chaos, uvedl Willis. Pokud se obě strany nedohodnou, hrozí Tunisku politická nestabilita, míní analytička Al Džazíry Jasmine Ryanová.

Podle Willise jsou přitom požadavky obou táborů legitimní. „Pokaždé, když se zřídí nějaká mocenská struktura, existují i hlasy na její odstranění nebo svržení. Stejně tak existují obavy o tom, že chaos a zvyšující se požadavky prostě zničí celý systém,“ řekl doslova.

Stále není klid

Momentální politickou nestabilitu země dokumentuje i odchod dvou prominentních kritiků bin Alího režimu a ministrů Ghannúčího prozatímní vlády Nedžíba Čebího, zakladatele Pokrokové demokratické strany (PDP), a Ahmeda Ibrahíma z hnutí Ettajdíd.

Čebí odešel podle mluvčího PDP z vlády kvůli tomu, že byl velmi znepokojen politickou nestabilitou a „tíhnutí vlády k obsazování vrcholných postů podivnou aliancí“ odborářských aktivistů, islamistických stran, konzervativnější strany Tahír a dalšími marxistickými a levicovými skupinami.

Revoluce navíc lidem z chudého středozápadu Tuniska, kde protirežimní protesty začaly a kde také zemřelo nejvíce lidí, zatím nepřinesla žádný hmatatelný posun. Místo toho vypukly o víkendu nové násilnosti ve městě Kesserín, kde policie tvrdě zasahovala již na počátku povstání.

Gangy ozbrojených mladíků napadaly a rabovaly místní obchody, zrovna v době, kdy se místní cítili konečně bezpečně a panoval názor, že by se město mohlo konečně začít rozvíjet, okomentoval situaci Mohamed Saláh Omrí z Oxfordské univerzity.

Další informace:

The Guardian Tunisia dissolves secret police to meet key demand of protesters

Al Džazíra Tunisia disbands state security

Al Džazíra New Tunisia PM appointed

Al Džazíra Political ambiguity breeds violence