Zanedlouho si prý budeme u soukromých fondů spořit na důchod. Za poslední dva roky se ale pojem soukromý fond minimálně u části společnosti stal pojmem podezřelým, část společnosti ho dokonce používá jako nadávku. Těžko se po krizi vyvracejí argumenty, že soukromý fond má drahý provoz, že s našimi penězi se bude hrát na světových trzích něco mezi pokerem a ruletou. Bude-li takový soukromý fond vyhrávat či vůbec ještě existovat v době našeho stáří, stojí ve hvězdách, těžko blíž.

Někdy se pokouším představit si svůj domov důchodců. Chtěl bych, aby se pohyboval jak to nejvíc půjde mimo velkotržní představy. Abychom jednou kolem svého domova měli půdu, kterou budeme obdělávat, bydleli v pasivních domech, učili se a provozovali drobná řemesla, výrobky prodávali do okolí. Budu-li moci ve stáří na ruce, rád budu vyřezávat třeba ovce do Jesliček, kozy jsou moc těžké, ale určitě je tam zvládne někdo další. Také by mě bavilo třeba štípat šindel na střechy domů, co se rozhodly k něčemu vypadat, nebo třísky na zátop pro majitele krbů. Chtěl bych zkrátka ve svém domově důchodců konečně dělat něco pořádného.

Nemám nic proti tomu přispívat si na stáří. Chci ale, aby zařízení, ve kterém budu, mělo náklady stlačené na minimum, a aby se od nás, jeho obyvatel, chtěly nějaké bohulibé činnosti. Až dopoledne nakrmím naše společné králíky, sednu si ke knihám a pořídím z nich něco výpisků pro vylepšení české Wikipedie. Nebo zmizí Wikipedie dřív než by zmizely naše peníze šetřené v jakémsi fondu? No, i kdyby Wikipedie zmizela, mohl bych jako důchodce provozovat literární doučování po internetu, protože i pak budou určitě existovat mladí, kteří budou hledat kudy do knih, a já je do té doby určitě nezapomenu všechny. Po Wikipedii by došlo třeba na zmíněné třísky a šindele.

Opravdu si nechci přispívat na stáří do soukromého fondu, protože je to zařízení, kterému nevěřím. Stačí, že mi do mobilního telefonu i známé banky posílají nabídky půjček bez ručitele a bez prokázání příjmu. Považuji to za drzost, lichvu a pokus nás všechny zadlužit natolik, že se staneme docela poslušnými. Nabídky údajných finančních pomocí od nejrůznějších provozovatelů ukazuji svým dětem jako postup, jak se dnes lidé zotročují, aniž by bylo nutné je jako dříve špiclovat. Znám i člověka, který si vypočítá konečnou sumu, kterou má zaplatit z nabízené půjčky, a pak na chudáky, kteří lichvářské produkty nabízejí, s gustem řve. Vysvětluji mu, že k jejich nadřízeným se nedořve, zasáhne jen pěšáky, neoproletáře počítačového kapitalismu, co jsou ve větším svrabu, než on.

Byl bych tedy rád a žádám, aby v nabídce, kde si člověk povinně spoří na důchod, byly i neziskové organizace, které budou provozovat zařízení úměrné možnostem nás, budoucích důchodců. Zařízení s nízkými náklady, kde si na sebe coby důchodci vyděláme co nejvíc sami. Nevím, proč bychom v našem budoucím domově měli například jíst jinou mrkev než tu, co si sami vypěstujeme.

Chtěl bych přesně znát zařízení nebo skupinu zařízení, na které si přispívám, chtěl bych být alespoň jednou ročně e-mailem informován o tom, jak si zařízení vede, a lichotilo by mi, kdybych byl dotazován, zda nemám nápad ke zlepšení ze svého oboru, dokud třeba nějaký obor provozuji.

Domov důchodců takového typu by se mohl stát místem, kam člověk odchází, když je v důchodovém věku, ale ještě zdravý. Všichni důchodci v mém okolí brali odchod ze svého bytu a prostředí jako vážné a svého druhu poslední rozhodnutí. Tak tomu ale nemusí být, pokud člověk v důchodovém věku bude na základě svého rozhodnutí odcházet někam, kde bude mít menší spotřebu a úplně jiný avšak možná více přirozený a vlídný způsob života, než měl dosud. Pro spousty přátel a známých v dnešním důchodu by takováto možnost byla malým vysvobozením, uvážíme-li, že nájem pražského bytu je větší než běžný důchod.

Možnost netradičního domova důchodců by se samozřejmě musela propočítat, napojit na možnosti obcí, dotační tituly atd.

Bylo by prostě dobré vést debatu o důchodech i jinými směry než jen tím, že se jen nebo alespoň hlavně vytvoří další bankovní produkt a najde se způsob, jak občané budou platit na nákup dalších žetonů do globálního finančního kasina. Ti, kdo budou platit školné, by brzy mohli přispívat do dvou nových bankovních produktů zároveň, a to bez záruk lepšího studia i bez záruk lepšího nebo vůbec nějakého důchodu. K odchodu do důchodu v rozumné komunitě s kapesným namísto důchodu by přitom stačilo jedno. Uvědomit si, že člověk v kapitalismu v různých obdobích vydělává různě, a jako starší a starý může nastoupit do další, nové kapitoly, jen když si připustí, že začala, a je realistická. Není to řešení pro všechny, ale mělo by být možné.