Česká vláda navrhuje ve svém návrhu penzijní reformy vytvořit několik fondů, do nichž budou občané investovat. Jeden z nich je určen k investicím do státních dluhopisů ČR a údajně také států s vyšším ratingem než má ČR.

To je velmi zajímavá myšlenka. Za prvé předpokládá, že i po třiceti letech zde bude pořád český státní dluh, který bude možné nakupovat — pravděpodobně v rozměru, který je významný. Tvrdí-li to vláda rozpočtové odpovědnosti — je to určitě námět k zamyšlení.

Jiný aspekt téhož problému je v kvalitě těchto dluhopisů. Přece jsme ještě nezapomněli, jak to bylo s dluhopisy některých zemí. Investiční odborníci v jedné nejmenované české bance přece nakoupili v rozměru nikoli malém islandské dluhopisy a před lety v jiné bance i ruské dluhopisy.

Nebo představme si jinou situaci — ze současnosti. Nakoupili jste irské dluhopisy — země, která byla dlouhou dobu vydávána za příklad těch správných tržních reforem. Mluvilo se tehdy o keltském tygrovi, nemýlím-li se. Jaká je jejich dnešní cena?

Jsou dokonce hlasy, které když vidí, jakou hospodářskou politiku provádějí USA, si dovolují pochybovat o tom, zda i americké státní dluhopisy skutečně mají cenu, za kterou se vydávají. Je to bezpochyby spekulace. Může si však někdo být i v tomto případě stoprocentně jist?