Po svržení prezidenta Mubaraka se agentury vedle běžného zpravodajství zaměřily i na způsob, jakým o proběhnuvších událostech informovaly státní sdělovací prostředky. AP příkladné ukázky rovnou proložila reakcemi zvláště rozhořčených lidí.
Odchod prezidenta Husního Mubaraka nebyl jedinou změnou, kterou místní obyvatelé v těchto dnech zažívají. Jako na obrtlíku se změnilo i zpravodajství státních sdělovacích prostředků, které byly až do poslední chvíle hlásnou troubou Mubarakova režimu, napsala agentura AP. Nyní oslavují Mubarakovo svržení a slibují, že budou věnovat více pozornosti obyčejným lidem.
Otázkou je, zda se jim ještě podaří získat zpět ztracenou důvěru. Mnoho egyptských rodin přestalo sledovat zpravodajství místních televizních stanic a číst deníky už před vypuknutím protestů 25. ledna, které byly začátkem Mubarakova konce. A pak, den za dnem, jak alternativní satelitní zpravodajské kanály odhalovaly nepřesnosti i manipulace egyptských sdělovacích prostředků, ztrácela státní média další diváky i čtenáře.
„Přátelé mi říkali, že se něco děje v ulicích,“ řekl zpravodajskému serveru Arab News Egypťan Magdí Abdalál. „Volal jsem domů a rodiče mi říkali, že o ničem nevědí, v televizi ani novinách ten den nic nebylo. O pár minut později mi zatelefonoval příbuzný ze zahraničí, jestli jsem v pořádku já i rodina, protože mezinárodní zpravodajské stanice hlásí, že v Káhiře vypukly nepokoje. Věřili byste tomu — když tady žiju?“
Média v Egyptě přistoupila k výraznější sebecenzuře už ve chvíli, kdy se Tunisané vzbouřili proti prezidentovi Zínu Abidínovi bin Alímu, jehož přinutili uprchnout ze země. Místo toho, aby lidem předložily fakta, podřídily se egyptské sdělovací prostředky vládní politice a bagatelizovaly význam situace.
„To, co se dělo v Tunisku, naprosto zlehčovali,“ prohlásila o egyptském zpravodajství Nagva Muhammadová. „Kdybych neměla synovce, který o tom četl na internetu, byla bych jako hluchá ve svatebním průvodu," dodala s odvoláním na arabské rčení, které vychází z tradice velmi hlučných svatebních procesí.
Mubarak o povstání Tunisanů prohlásil, že něco podobného by se nikdy nemohlo stát v Egyptě, který je „obrovskou, skvělou zemí s osmdesáti miliony obyvatel, na niž jsou tuniské podmínky a okolnosti nepřenosné". A jako jednu z rozdílností mezi Tuniskem a Egyptem zdůraznil také egyptskou „svobodu tisku“.
Den po vypuknutí hromadných protestů 26. ledna egyptské deníky vůbec nepsaly o hromadných protestech ani o střetech mezi policií a demonstranty na káhirském náměstí Tahrír. Místo toho otiskly fotografie ukazující přátelskou výměnu čokolád a květin mezi policisty a civilisty.