Za účelem projednání Charty práv nezaměstnaných se zástupci Akčního spolku nezaměstnaných sešli minulý týden na ministerstvu práce a sociálních věcí se Štefanem Duháněm, ředitelem odboru zaměstnanosti.

Členové spolku prodiskutovali s ředitelem odboru zaměstnanosti ministerstva práce a sociálních věcí podmínky pro vyplácení sociálních dávek, trestání práce načerno, vyplácení sociálních dávek formou poukázek či zákon o existenčním minimu.

Zástupci spolku Jana Richterová a Tomáš Vokoun pro Deník Referendum popsali, jak jednání se zástupcem ministerstva probíhalo. „Vyměřenou hodinu jsme přetáhli o deset minut, a přesto jsme stihli probrat jenom zlomek z našich bodů. Ač ze setkání máme celkem dobrý pocit, nedá se předpokládat, že bude mít toto jednání nějaký konkrétní dopad,“ zhodnotil schůzku skepticky Tomáš Vokoun.

Prvním bodem jednání byla veřejná služba. „Veřejná služba se týká občanů, kteří už nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti. Pokud tito lidé chtějí dostávat životní minimum, musí měsíčně zadarmo odpracovat dvacet hodin pro blaho obce. Členové Akčního spolku nezaměstnaných požadovali, aby tato práce byla dobrovolná a hlavně placená, protože nikdo nemůže být nucen pracovat jen za sociální dávky,“ uvedla v rozhovoru pro Deník Referendum Richterová.

„Na požadavek spolku nahrazení veřejné služby plnohodnotnou prací reagoval Duháně tím, že se připravuje zvýšení objemu veřejně prospěšných prací,“ doplnil Tomáš Vokoun. Zástupci spolku údajně vyslovili nesouhlas s tím, aby měl člověk nárok na pomoc až ve chvíli, kdy rozprodá všechen svůj majetek včetně střechy nad hlavou.

„Pan ředitel Duháně však argumentoval obligátním příkladem milionáře jezdícím si pro dávky v mercedesu a nebral v potaz naše námitky, že takových lidí moc není. Oháněl se nutností pomoci potřebným, avšak nedokázal blíže určit, kdo spadá do kategorie potřebných,“ řekl Vokoun.

Dalším tématem schůzky byla práce načerno, respektive trestání pracovníků. Ředitel odboru zaměstnanosti obhajoval heslo „zákon musí být, i kdyby se měl zbořit svět“. Názor pana Duháně podle zástupců spolku spočívá v tom, že jednou zaměstnanec porušuje zákon, a proto by měl být potrestán, nezávisle na tom, co ho k práci načerno vedlo.

Richterová a Vokoun nicméně s takovýmto přístupem nesouhlasí. „Pokud člověk dostává životní minimum, které nestačí ani na pokrytí existenčních potřeb, či ho dokonce jako „nepotřebný“ nedostává vůbec, potřebuje si obstarat prostředky k životu. Pokud vyloučíme kriminální chování, tak zbývá práce načerno jako jediná možnost,“ nepochybuje Vokoun.