V Německu vybírají každoročně nejhezčí a nejodpudivější slovo. Za loňský rok se tím nejméně oblíbeným slovem stalo přídavné jméno alternativlos, což lze česky vyjádřit souslovím bez alternativy. Je to slovo z politického žargonu. Zvláště Angela Merkelová se prý vyznačuje častým používáním tohoto přídavného jména. Hlásí se tak, jistě vědomě, k odkazu Margaret Thatcherové. Železná lady z Británie drtila odborové hnutí a bourala sociální stát se skálopevným přesvědčením, že to tak musí být, že to prostě jinak nejde. Její floskule „There is no alternative“ zkrácená do podoby dívčího jména TINA se stala přímo značkou neoliberálního převratu, který prezentoval sám sebe jako koncept bez alternativy, vyznačující se stejnou dějinnou nevyhnutelností jako tehdy ještě rovněž hlásaný zákonitý příchod komunismu.

Merkelová možná není tak skálopevně přesvědčena, ale argumentuje stejně, aby ospravedlnila stejnou práci, kterou odvádí. Vlastně je to obdivuhodné, jak se zrovna v Evropě neoliberalismus otřepal z prvního kola velké krize, kterou zapálil a jako bájný pták Fénix vstává z popela, aby dokonal své destruktivní dílo. I ta kráva sociálního státu, která už je skoro vybrakovaná, se ještě hodí aspoň na maso pro supy, čekající na zbytky. U nás třeba na privatizaci zdravotnictví a důchodů. Taky nám tvrdí, že to nejde jinak.

Tvrzení, že není jiná alternativa než to či ono, představuje vlastně rezignace na politiku ve prospěch ideologie. Jen v ideových konstrukcích různých politbyr lze rýsovat svět, kde existuje jen jedna možnost. S realitou to nemá nic společného, ale obvykle to má naopak velmi mnoho společného se zájmy. Politbyra slouží zpravidla zájmům třídním. Tak i v tomto případě. Naštěstí jsou už levicová ideologická byra prosazující jedinou cestu ke štěstí téměř na vymření. Tím trapnější je, když něco takového hlásají ti, kdo jedním dechem mluví o svobodě.

Setkání těchto milovníků svobody s jedinou volbou se pravidelně konávají v Davosu na Světovém ekonomickém fóru. V Davosu se setkává pár tisíc ředitelů Zeměkoule a radí se o tom, jak rozmnožit a ochránit bohatství bohatých. Letošní setkání právě skončilo a bankéři si ho pochvalovali. Už po deset let se na jiných místech světa konají setkání těch, jejichž svoboda je naopak plná alternativ. V lednu 2001 se poprvé konalo Světové sociální fórum v brazilském městě Porto Alegre. Při světových sociálních fórech se setkávají desetitisíce a statisíce lidí a radí se, jak překonat chudobu a nespravedlnost a jak ochránit život na zemi před zničením. Nemyslí si, že je na to jen jedna odpověď, jednotní jsou jen ve svém přesvědčení, že „jiný svět je možný“ a také nutný. Letos se světové fórum koná v senegalském Dakaru od 6. do 11. února.

Sociální fóra jsou uzavřená politickým stranám a zatím se nehodlají měnit v politické hnutí, protože by se zbavila právě té plodné rozmanitosti, z které se rodí aktivity, které mají samozřejmě politické dopady. Zvlášť patrné je to právě v Latinské Americe, kde Světové sociální fórum vzniklo. Ale i tam, kde lidová hnutí dostala politickou podobu a změnila vlády, se dál kriticky podílejí na navrhování a vytváření lepších alternativ rozvoje. Je napínavé sledovat, zda podobná dynamika zasáhne arabské země. Dá se předpokládat, že v české kotlině k aktivizaci občanské společnosti dojde úplně naposled, jako tomu bylo v roce 1989. Ale dá se k tomuto cíli pracovat.

Důležité je hodně vědět. Znát myšlenky a zkušenosti těch, kdo na různých místech usilují o vytvoření lidštějšího světa. Důležité je také odhalovat lži a omyly těch, kdo hlásají jedinou pravdu. To je něco, co se v našem vzdělávání i ve veřejné debatě a v médiích děje zatím velmi nedostatečně. Přitom existuje už i u nás celá řada sítí, sdružení a skupin, které se tématem alternativ k neoliberálnímu kapitalismu zabývají. Děje se tak ale často izolovaně a teprve v posledních měsících dochází k intenzivnějšímu propojování. Stále je ale málo příležitostí pro zájemce ze širší veřejnosti, aby se soustavněji s alternativními koncepty setkávali.

Z této potřeby vznikl projekt Pražská škola alternativ, který od 14. února pravidelně každé pondělí kromě prázdnin nabídne možnost setkání a rozhovorů o alternativách ekonomických, politických, kulturních a ekologických. První debata má téma Od krize k alternativám a účastní se jí Ilona Švihlíková, Milan Smrž, Michael Hauser a Jan Černý.

Projekt iniciovala Ekumenická akademie, která na něj získala podporu od Nadace Rosy Luxemburgové. Zatím se do přípravy tematických večerů zapojily organizace ProAlt, Masarykova demokratická akademie, Alternativa zdola, Eurosolar, Socialistický kruh, Centrum globálních studií a další se budou postupně připojovat. Počítá se s tím, že škola alternativ nebude činná jen v Praze. K některým tématům budou vycházet sborníky textů.

Původně znamená slovo alternativa výběr jedné možnosti ze dvou, ale náš výběr bude určitě bohatší. Přijďte se přesvědčit.