Rozhodl jsem se novému ministru životního prostředí velkoryse dopřát deset dnů hájení. Ani po nich však nejsem moudřejší. Napadlo mne, že bych tedy mohl být aspoň vtipný. Připomenout, že stará chalupa nejlépe hoří a nové koště dobře mete. Anebo se vysmát mediálnímu prachu, který Tomáš Chalupa rozvířil.

Jenže v sázce je příliš mnoho na to, aby šlo trousit vtípky nebo opakovat klišé. Například prach reálný v našem ovzduší, který si nemohl nevytknout za hlavní bod svého působení už Chalupův předchůdce, Ostravskem vycepovaný Pavel Drobil. Leč u jeho konce nebyl prach, nýbrž prachy. Další stěžejní priority přiznal sám Chalupa: prevence před povodněmi, Národní park Šumava, program Zelená úsporám.

Možná je moudré, že nový ministr zatím mlčí. Pavel Drobil zvolil opačný přístup a stal se právem terčem posměchu. Nejprve proslul dýcháním pro průmysl, pak personálními čistkami a „odzeleňováním“ resortu.

Tomáš Chalupa si zadělal na svoji slávu před čtyřmi roky na kongresu ODS. Vrcholem jeho tehdejšího proslovu nebylo strašení ekoteroristy, ale opakované vzývání návratu kapitalismu (bylo krátce po volební porážce ČSSD). A navrch komická dikce a prehistorický slovník. Dnes tentýž muž váží každou hlásku. Aby se však aktivisté neradovali a modrý tým zůstal klidný, nechal se hned zkraje slyšet, že bude ministerstvo řídit racionálně. Na to zareagoval komentátor Petr Fischer ve vysílání Českého rozhlasu: „Politik ODS, který se považuje za nositele jediného rozumu, je podobně ideologicky nebezpečný jako všichni anarchoekologové světa, protože vlastní ideologii rozumu zbavuje možnosti kritiky a poměřuje jí všechny ostatní. Tomáš Chalupa by měl vysvětlit, kterou že racionalitu má na mysli. Přesněji, jakým hodnotám budou jeho rozum a logika sloužit.“

Výzva to byla bezesporu jen řečnická. Již před ní totiž promluvili Chalupovi vlivní spolustraníci. Předseda sněmovního klubu Petr Tluchoř: „Pevně věřím, že Tomáš Chalupa bude na ministerstvu zárukou převahy rozumu a racionality nad ekologismem a baťůžkářstvím.“ Senátor Jiří Oberfalzer: „Je třeba, aby se ministerstvo stalo znovu orgánem státu, který zastupuje zájmy občanů, a ne organizací typu Greenpeace, ve vládě.“ Poslanec Marek Benda: „Tomáš by měl pokračovat ve směru nastoleném Drobilem, tedy zbavení ministerstva životního prostředí extremistické zelené ideologie.“ Poslanec Pavel Bém: „Kdybych byl na jeho místě já, určitě bych se ideologii nebránil. Stát ani klíčový státní orgán, kterým ministerstvo životního prostředí bezpochyby je, totiž bez ideologických principů a dlouhodobých vizí dobře řídit nelze. Otázkou pouze je, jaká to má být ideologie. Určitě ne ta militantní, postavená na takzvané ,zelené energii´, která způsobila, že dnes máme nejdražší energie a zničenou krajinu fotovoltaickými elektrárnami. Určitě ne ta, která dává práci právním kancelářím ekoteroristických organizací, kterým jde o všechno jiné než o ochranu životního prostředí. V tomto smyslu je odideologizování na ministerstvu nezbytné.“

Chalupa ale dál drží bobříka mlčení. Je to nadějné, nebo zlověstné?

Ekologické spolky, od Hnutí Duha po Greenpeace, to na těchto stránkách schytaly — nejhlasitěji od Jakuba Patočky („Ekologické organizace promluvily po jmenování antiekologického fanatika Drobilovým nástupcem nepřehlédnutelným hlasem vystrašeného českého kolaborantíka…Nikdo po ekologických organizacích nepožaduje, aby s Tomášem Chalupou nemluvily. Ale je možné to dělat jako sebevědomý protivník, anebo jako přikrčená ovce.“) — za vyčkávací postoj a ruku podanou novému ministrovi ke spolupráci. Sám jim však docela rozumím. Syrovým poukázáním na tálibánský postoj ODS k ekologické politice by jen pomohly zamořit místnost, v níž by pak nebylo vidět na druhou stranu jednacího stolu. A občanské iniciativy musí jednat. Okázalá gesta náleží politikům — anebo ideologům všech barev.

Podstatné je prosazovat prospěšné věci, byť krůček po krůčku. Zvlášť když jde o prostředí, v němž žijeme a jemuž mnohé dlužíme. Připomíná mi to trochu spor o hájení lidských práv napříč planetou. Jednat s autoritářskými režimy, jezdit do nesvobodných zemí, redukovat embarga, nebo nikoliv? Navrtávat molochy, nebo si počkat na jejich hořké konce? Dodnes jsem rád, že evropští politici v případě předlistopadového Československa, ale i v případech aktuálnějších postupují s rozvahou. Nebo jiný příklad. Ztratil Miroslav Patrik dlouho pečlivě pěstěnou tvář Dětí Země, když po létech protestů proti barbarské dálnici přes České středohoří přijal angažmá na Bártově ministerstvu dopravy? Nebo je správné, když se jal toporným úředníkům ukázat, že lze podstatně ořezat ekologická, právní a rozpočtová rizika nezadržitelně rozjetého projektu?

Tomáš Chalupa si nezaslouží slitování. Avšak až poté, co začne sekat chybu za chybou. Nejspíš to tak dopadne. Ale proč být tím, kdo konflikt vyprovokovává?

Přiznám se ovšem, že mnohem zvědavější než na Chalupu — ministra jsem na Chalupu — čelného politika ODS. Máme totiž po čase co do činění s ideologem, skoro bych věřil, že i idealistou, snažícím se hrát podle důsledně konzervativních not. Je relativně mladý, dobře vzdělaný (absolvent práv, politologie a žurnalistiky), znalý cizích jazyků, s komunální zkušeností a solidními referencemi od lidí sledujících jeho dosavadní politickou kariéru. Tuším, že tento chlapík nebude kšeftman obklopený Knetigy, Dalíky, kmotry a velrybáři. Na to si svého postavení a svých vyhlídek tuze cení. Bude Klausovsky provokovat, leč dá si pozor i na nejdrobnější pochybení.

To nejsou věty obdivu. Jde tak trochu o vyjádření respektu, ale hlavně přesvědčení, že s Tomášem Chalupou přichází čerstvý a obtížný soupeř pro demokratickou levici. Takového lze porazit pouze argumenty a lepšími výsledky. Pokud jej neodrovná neznalost resortu životního prostředí nebo ostych před světem velké politiky, může vydržet na výsluní poměrně dlouho. Klidně i na druhdy zeleném ministerstvu. Chce se mi napsat „bohužel“, nicméně emoce stranou. Co když toto je konečně politik, na kterém si protivníci budou moci trpělivě a ke svému prospěchu brousit své alternativní vize? Co když toto je ministr, který pojímá politiku jako soustavné vyjednávání a přetahovanou nikoli silou svalů, ale mozkových závitů?

Každý tedy vezměme do ruky vlastní koště, zameťme si před svým prahem a dávejme bacha, aby se nám v zápase o lepší zítřek toliko neprášilo od úst. Vládní posilou se tentokrát nestal ani hochštapler lokálního významu, ani popírač svých někdejších ideálů. Tomáše Chalupu bych neradil podceňovat.