Rozhodl jsem se novému ministru životního prostředí velkoryse dopřát deset dnů hájení. Ani po nich však nejsem moudřejší. Napadlo mne, že bych tedy mohl být aspoň vtipný. Připomenout, že stará chalupa nejlépe hoří a nové koště dobře mete. Anebo se vysmát mediálnímu prachu, který Tomáš Chalupa rozvířil.

Jenže v sázce je příliš mnoho na to, aby šlo trousit vtípky nebo opakovat klišé. Například prach reálný v našem ovzduší, který si nemohl nevytknout za hlavní bod svého působení už Chalupův předchůdce, Ostravskem vycepovaný Pavel Drobil. Leč u jeho konce nebyl prach, nýbrž prachy. Další stěžejní priority přiznal sám Chalupa: prevence před povodněmi, Národní park Šumava, program Zelená úsporám.

Možná je moudré, že nový ministr zatím mlčí. Pavel Drobil zvolil opačný přístup a stal se právem terčem posměchu. Nejprve proslul dýcháním pro průmysl, pak personálními čistkami a „odzeleňováním“ resortu.